RECENZE: Pokojská - Vše co jste chtěli vědět o úklidu a báli jste se zeptat

Vyvede mě to z míry. Cítím její drahý parfém. Není zajímavé, že přepych má svou typickou vůni, stejně nezaměnitelnou jako strach nebo smrt?...

Úklid, prosím!

Pokud jste si někdy přáli mít superschopnost být neviditelní, pak existuje jednoduchá cesta jak toho docílit. Molly je mladá slečna, která našla své životní poslání mezi přepychovými zdmi luxusního hotelu Regency Grand, stala se totiž pokojskou. Svoji práci miluje, vykonává ji svědomitě, a to že ji většina hostů přehlíží, bere spíš za klad, stala se tak neviditelnou.

Začátek nového pracovního týdne rozbije zaběhlou rutinu, protože v jednom z apartmánů se najde mrtvola pana Blacka. S kýmkoliv jiným by to otřáslo, ale Molly zachovává chladnou hlavu. Skoro jako by věděla, že vrahem není infarkt, ale jeden z mnoha hostů hotelu. Není náhodou úmrtí pana Blacka jen špičkou ledovce? Co všechno za špínu se v Regency Grandu skrývá? Možná, že je na čase udělat pořádek.

Ucítila jsem povědomé stažení žaludku, zatrpklost a hněv pěnící pod povrchem, vulkán, který jsem nehodlala nechat vybuchnout. Alespoň zatím...

Svět podle Molly

Člověk snadno může nabýt dojmu, že mezi řádky tohoto románu se skrývá velice slušný detektivní příběh, dokonce se v knize samotné často zmiňuje detektivní legenda v ošuntělém balóňáku – Colombo, všechno je ale docela jinak, protože o detektivku to spíše jen lehce zavadí. O co tedy jde, a znamená to, že se jedná o špatný příběh? Na to je jednoduchá odpověd, jde totiž o Molly a vůbec to není špatné, jen místo zevrubného pátrání po zločincích, dostanete zpověď člověka, který se pohybuje na austistickém spektru a bojuje s nástrahami sociálních interakcí, často velice vtipným způsobem.

Pokud přijmete daná pravidla, je vysoká šance, že se pobavíte a román přečtete raz dva, to se totiž přesně stalo mně. Týden s Molly jsem si užíval, a co víc, začal jsem pozorovat autistické prvky sám na sobě, bohužel netrpím chronickou posedlostí pořádkem, jen se občas ve společnosti cítím jako neohrabaný jouda, ano je to tak, právě čtete přiznání se k tvrdému introvertismu. Nemusíte se ale bát a vyjadřovat zděšení, protože s Molly je mnohem větší sranda, než se mnou. Autorka zkrátka vytvořila svébytnou postavu, do které se jednoduše vcítíte, budete ji mít rádi a přát jí jen to dobré.

V nablýskaném zrcadle se odráží váš nevinný výraz. Všechno vypadá tak, jako byste tu nikdy nebyli. Jako by veškerá vaše špína, veškeré vaše lži i podvody byly zcela vymazány...

Zápletka samotná působí jaksi sekundárně a její vyústění je tak rychlé, že si ani nestačíte uvědomit, že se něco stalo, ale to vůbec nevadí, protože máte Mollyin život jako na dlani, a nad jejím krásným vztahem s babičkou vám bude srdce plesat ještě dlouho poté co knihu odložíte a pustíte se do úklidu vašeho rodinného hnízdečka. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 79 %