Nevím jak vás, ale mě nebaví číst zprávy o počtech nakažených, o plných nemocnicích a o tom, jak
jsme na tom špatně. Člověk se akorát zbytečně stresuje. Vypněte zprávy a otevřete místo toho
nějakou pěknou knížku. Něco, co vás přivede na jiné myšlenky. Třeba knihu s názvem Pandemie. Ale
vážně, myslím, že nyní je přesně ten čas na takovouto knihu. Přenést se z reality do světa fantazie,
kde může být líp, ale může být taky hůř. Do světa, kde nejde o váš život ale o život fiktivního hlavního
hrdiny. Jak on se v téhle situaci zachová?
Věřím, že současná situace ve světě bude námětem na spoustu knih a také filmů. Teď se ale o takovémto případu nebavíme. Autor knihy Pandemie, Franck Thilliez, totiž svoje dílo vydal už v roce 2015. V té době si ještě onen „slavný“ netopýr létal někde po jeskyních a smál se ostatním netopýrům, že dostali rýmu. Když Franck knihu dokončoval, tak zrovna v Africe začínala řádit epidemie Eboly a v té době si asi řekl: „Hm, zas tak nereálné to asi nebude.“ To ještě nevěděl, že to může být ještě reálnější.
Francka Thilliezemůžete znát hlavně díky sérii knih s ústřední manželskou dvojicí vyšetřovatelů Franckem Sharkem a Lucií Hanebelleovou, kam patří i Pandemie. Thilliez je jedním z nejčtenějších francouzských autorů a jeho jméno je zárukou, že držíte v ruce kvalitní detektivní thriller. Před nějakou dobou jsem recenzoval knihu Strach, která byla šestým dílem série.
Sedmý díl série vlastně pokračuje tam, kde skončila kniha Strach. Jedná se však o nový případ, který musí komisař Sharko a jeho žena rozluštit. Tentokrát ale nebudou zachraňovat pár nevinných obětí. Tentokrát bude v ohrožení celý svět. Nález brutálně zavražděného člověka i s jeho psem totiž zastíní rostoucí počet případů zahynulých labutí s ptačí chřipkou. A zkušení čtenáři thrillerů samozřejmě vědí, že nikdy nic není tak, jak to zpočátku vypadá.
Na Thilliezovi je sympatické, že se nebojí zobrazit temnotu v těch nejtemnějších barvách. Pandemie v tomhle není žádnou výjimkou. Jako ostřílený thrilleromaniak (pojem, který jsem právě vymyslel a který označuje velmi zapáleného fanouška thrillerů) samozřejmě říkám, že čím morbidnější, tím lepší. A tahle kniha moje očekávání rozhodně splnila. Brutalita střídá napětí a díky vyhroceným situacím, kdy je produkováno tolik kortizolu, že by se dal distribuovat do školních jídelen, dostanete jedinečnou možnost nahlédnout pod tvrdou slupku jindy klidných a chladnokrevných postav.
Díky knize jsem si navíc uvědomil, jak moc se svět za poslední rok a půl změnil. Při scéně, kdy jede mladá doktorka metrem a z opatrnosti má celou dobu nasazenou roušku a všichni cestující po ní hází vyděšené pohledy jsem chvíli přemýšlel, proč by se na ni měli divně dívat. Až pak mi došlo, že mít v té době v MHD roušku bylo stejně vzácné, jako ji teď nemít.
Určitě vás, stejně jako mě, napadlo, zda tak trochu apokalyptický název sedmého dílu nenaznačuje, že bude tím posledním. To ale zjistíte pouze tak, že si ho přečtete. Těm, co četli všechny díly série s komisařem Sharkem, Pandemii doporučovat nemusím, ti už ji určitě mají. Ale doporučím ji všem, kteří mají rádi temné thrillery a nevadí jim trocha nějaké té brutality. A pokud teď máte trochu více volného času, a hledáte nějakou knižní sérii, která by ten čas vyplnila, tak je Franck Thilliez vhodná volba.
A pokud ještě nejste přesvědčení, mám tu nějaké bonusové důvody, proč si knihu přečíst:
Dozvíte se, jak by virologové mohli postupovat, při hrozbě pandemie (kdyby nějaká nastala – čistě hypoteticky samozřejmě).
Nebude chybět ani starý dobrý Muž v černém (a teď nemyslím Willa Smithe).
Poznáte člověka, který by s vámi s radostí vyměnil izolaci v rámci okresu za tu svou (aneb dokud mezi vámi a vaší přítelkyní doma není 5 cm plexiskla, nevíte, co je pořádná izolace).
