RECENZE: Osvětimská ukolébavka

Osvětimská ukolébavka je román inspirovaný skutečným příběhem z pera španělského spisovatele Maria Escobara. Escobar má titul z historie se zaměřením na moderní dějiny. Na svém kontě má již několik knih, při jejichž psaní vychází z historických faktů. Osvětimská ukolébavka je jeho druhou knihou, která má svůj český překlad. První byla biografie Papež František – muž modlitby, kterou vydalo nakladatelství Mladá fronta v roce 2013. 

Někoho by možná mohlo napadnout, že se jedná „jen o další příběh v řadě“ s tematikou koncentračního tábora. Ano, další z řady těch, které je třeba si přečíst, zapamatovat a předávat dál. Tato kniha je nejen svědectvím naší kruté historie, ale především oslavou bezpodmínečné a nekonečné mateřské lásky.

Hlavní hrdinka Helene je čistokrevná Němka s plavými vlasy a modrýma očima. Naneštěstí je ale manželkou Roma, s nímž má pět dětí. Když má být celá její rodina odvedená do koncentračního tábora, nezaváhá ani na minutu a nedá jinak, než že chce zůstat s nimi. Dostane se tak jako pravděpodobně jediná árijka do cikánského tábora v Osvětimi-Březince.

Zpočátku je jí její nápadný německý vzhled spíše překážkou. Později si ale právě díky němu vybuduje v táboře lepší postavení a tím i lepší životní podmínky pro sebe a svých pět dětí. Protože je zdravotní sestra, dostane práci v místní nemocnici, kde má možnost zblízka pozorovat všechny zrůdnosti, které se tam odehrávají. Nedostatek zdravotních pomůcek a léků a především lhostejnost ze strany nacistů činí z nemocnice prakticky zbytečné místo, což ještě posiluje pocit beznaděje všech uvězněných.

Kniha začíná prologem, v němž doktor Mengele vzpomíná na svou minulost. Následující kapitoly jsou označeny měsícem, rokem a místem, kde se jejich děj odehrává, což čtenáři pomáhá spojit si události z knihy s historickým kontextem. Příběh uzavírá epilog, který je též myšlenkami doktora Mengeleho. Na konci knihy umístil autor komentář, v němž upřesňuje některá historická fakta a na úplném závěru autor pokládá čtenáři celkem 12 otázek, které mají čtenáře přimět zamyslet se nad Heleniným příběhem.

Knížka není jinak dlouhá a dala by se teoreticky přečíst během jednoho večera. Prakticky se ale jedná o silně emotivní příběh, který je třeba si dávkovat úměrně své citlivosti. Vzhledem k síle celého příběhu musím naopak ocenit, že je knížka poměrně krátká a výstižná. Autor se snaží nijak zbytečně nezabředávat do rozvláčných popisů nebo zbytečně zdlouhavých dialogů. Celá kniha působí skoro až stroze, jako takový hrubý popis několika měsíců, což ale u tohoto tématu není na škodu. Každopádně je znát, že autor je především historik.

Osvětimskou ukolébavku bych doporučila všem, kteří se o téma druhé světové války a koncentračních táborů zajímají. Rozhodně se jedná o zajímavý kousek do sbírky, který nabízí zase trochu jiný pohled na cikánský koncentrační tábor a v neposlední řadě na samotného doktora Mengeleho, se kterým Helene pracovala. Trochu se mi příčí udílet hodnocení tomuto typu literatury, proto to v tomto případě dělat nebudu a jen dodám, že kniha splňuje to, co splňovat má.