Osudové pouto aneb Erotikou nabitá vlčí romance pokračuje | RECENZE

O tom, jaké knihy ráda a často píše autorka série, Elizabeth Briggs, jsem psala již v recenzi na první díl. Stejně tak se tam můžete dočíst to, o čem je celá série. Následující hodnocení druhého dílu může vyzradit něco málo z děje toho prvního, proto mi přijde vhodné vás dopředu varovat.

Druhý díl, Osudové pouto, navazuje přesně na konec prvního. Ayla se zabydlela v nové smečce, zamilovala se do alfa samce Kadena a on do ní. Když je smečka Hadonoše napadena Lvy, vymění Ayla svou svobodu i naději na dobrý život za přežití smečky a dobrovolně se odevzdá do zajetí Jordanovi, alfa samci smečky Lva, a svému, osudem vyvolenému partnerovi. Po dočtení jedničky nám tak v hlavě zůstaly otázky jako: „Povede se jí vrátit? Přijme ji Kaden zpět? Není celé to magické pouto a osudové vyvolení podvod?“

Stejně jako v minulém díle se mi líbí magický svět vlků, práce se znameními zvěrokruhu i to, že každá smečka vyniká něčím jiným (ačkoli některé speciality mi přijdou dost zvláštní). Oceňuji také to, že se hlavní hrdinka posouvá a vyvíjí, roste a mění se i její vztahy, zejména ten hlavní s Kadenem.

Kniha téměř přetéká zvraty a drží čtenáře ve střehu, spousta z oněch zvratů je očekávaná, některé jsou překvapivé, ale ne příliš složité, jejich vývoj či závěr si člověk domyslí, odhalí nebo se k němu dočte, na jiné si bude muset počkat do dalšího dílu. Příběh totiž končí v tom nejnapínavějším okamžiku, aby bylo na co se těšit. Pro mě osobně je tato nedočkavost vždy jen chvilkovou záležitostí, alespoň tedy po prvním díle byla. Doknce jsem i zapomněla, jak se jmenuje hlavní hrdinka… Ve chvíli čtení je to ovšem zábavné a občas i příjemně lechtivé počteníčko, u kterého vypnete a odpočinete si. Musím přiznat, že mě druhá kniha nebavila tak jako ta první, ale momentálně jsem zvědavá na pokračování.