RECENZE: Opravdové zločiny

Lucii Bechynkovou může většina řidičů poznat zejména po hlase. Proč? Mimo to, že s kolegyní Barborou nahrává podcast, je to také jedna ze zpravodajských moderátorek na rádiu Evropa 2. Využití mluveného slova je pro ni tedy přirozená forma sdělování, nyní se ovšem pustila do něčeho trochu jiného. Knihy.

Pokud nejste posluchači podcastu, případně jen příležitostnými, hodí se uvést na pravou míru několik základních věcí – Barbora Krčmová, druhý hlas podcastu, je patronkou knihy, ale není její autorkou, neboť ji to prý v té psané formě příliš nejde. Holky v Opravdových zločinech zpracovávají zločinecké kauzy zejména z moderní doby, tedy od 80. let dál, ale nebojí se pustit ani do starších případů. Mají specifický způsob vyjadřování a určitě nejsou pro každého. K poslechu jejich podcastu potřebujete mít určitý (celkem velký) smysl pro černý humor.

Kniha je trochu jiná. Její nesporná výhoda je to, že jsou v ní ty neznámější a často také nejzajímavější případy ve fyzické podobě, takže je možné se k nim vracet za účelem vyhledání si konkrétních informací. Vzhledem k množství materiálů je navíc vidět, kolik práce si musela moderátorka dát s přípravou na každý jednotlivý případ. Knížka není encyklopedie ani sbírka životopisů jednotlivých zločinců, je to spíš vyprávění o reálných zločinech, nijak neupravované ani nepřibarvené, jen vyprávěné ve stylu autorčina vyjádření, které někomu nemusí připadat příliš seriózní (což může či nemusí být kompliment).

Pro mě jako „zločinožrouta“, fanouška podcastu, byla kniha nutností. Během čekání na nové díly si dost často krátím čas posloucháním starších dílů, a kdybych měla dobrého pamatováka, mohla bych vám říct, že jsem se z knihy nedozvěděla vůbec nic nového. Já ale často zapomínám, obzvlášť věci, které si nutně pamatovat nepotřebuji, takže jsem vždycky objevila dalších pár nových faktů o případech, které jsem už jednou slyšela. Co se týče mých osobních oblíbenců, určitě bych vám doporučila H. H. Holmese, Jeffreye Dahmera a dětské vrahy, z těch obzvlášť běhá člověku mráz po zádech.

Grafické zpracování knihy je velmi povedené, motiv černé a žluté se pojí s podcastem stejně jako žlutá páska se zločiny a barevné stránky uvnitř knihy tvoří dokonce zdání žlutočerné ořízky. Co by se mohlo zlepšit do dalších vydání, jsou fotografie, těch by mohlo být víc a o něco kvalitnější. Také bych se kromě zdrojů obrázků zaměřila i na vyjmenování zdrojů informací o jednotlivých případech. Jistě je jich hromada, ale kromě toho, že tím autorka doloží svá tvrzení, mi přijde doložení zdrojů více profesionální. Vlastně jsem tak trochu automaticky předpokládala, že tam budou.

Já jsem spokojená, z příběhů v knize mrazí, obzvlášť když člověk ví, že se takové události skutečně odehrávaly. Lucie Bechynková má speciální styl vyprávění, který není pro každého, ale posluchači podcastu nebudou překvapení ani zklamaní, ostatní by do čtení měli jít s otevřenou myslí. Podtitul knihy je krapet zavádějící, neboť lidi, kteří se o zločiny zajímají, se pravděpodobně nedozví příliš nových detailů nebo zákulisních informací. To ani nejde, když je v knize na 40 případů na zhruba 260 stranách. Velkým plusem a oživením knížky ovšem jsou tři krátké rozhovory s lidmi z oboru – s právničkou, vězeňským dozorcem a kriminalistou.

Jak už jsem říkala, knížka pro mě byla nutností a určitě zaujme i další milovníky zločinů. Případy jsou shrnuté tak, že jednotlivé nezaberou příliš času, hodí se tak i pro nepříliš vášnivé čtenáře, díky svému tématu pak pro čtenáře thrillerů a detektivek. Já knihu považuji za zajímavý dárek k narozeninám či Vánocům a jen doufám, že budu mít příležitost získat do ní podpisy autorky i patronky knihy.

Hodnocení: 80 %