Odvážná – Příběh, který vám zlomí srdce na tisíc kousků | RECENZE

„I hvězdy ti závidí,” opakuju tiše a nakloním se k ní. „Protože jednoho dne - za velmi dlouho - budeš tam nahoře mezi nimi a zastíníš všechny.”

Síla ukrytá mezi stíny

Adena a Paedyn – dvě dívky, které spojilo přátelství i boj o přežití ve slumech na Kořistné. Vždy si kryly záda a byly tu jedna pro druhou. Jenže teď je všechno jinak. Paedyn byla vybrána do Očistných zkoušek a bojuje na život a na smrt. Adena zůstala sama, ve světě, kde přežijí jen nejsilnější. Je čas, naučit se bojovat.

Její život se však po jedné nevydařené krádeži proplete s tichým a nebezpečně záhadným cizincem Makotem, který skrývá víc než jen jizvy z minulosti. A je zároveň i jedinou Adeninou šancí na to se znovu setkat s Paedyn. Ve stínech Kořistné se tak rozjíždí riskantní plán, který otestuje důvěru, odvahu a možná i něco více… Protože největší hrdinové nemusí být jen ti, kteří zrovna bojují v aréně.

„Před ní jsem nikdy nepoznal štěstí, a pokud existuje nějaké potom, v němž ona není, vím, že už ho znovu nepoznám.”

Odvážná

Dvě cesty, jeden osud

Tohle bylo tak krásné, ale tak bolavé! Adena je bezpochyby postavou, která si vás získá během pár stran a dokáže zanechat stopu. A společně s ní přichází na scénu i Makoto, chladný a odtažitý muž, který si vás pomaličku začne obmotávat kolem prstu. Není to jen “vedlejší příběh”, ale paralelní linie Bezmocné plná emocí i dynamiky.

Oba hlavní hrdinové mají za sebou bolestivou minulost a přesto, nebo možná právě proto, mezi nimi vzniká něco víc. Makoto je ten typ postavy, kterou si zamilujete nenápadně – je jako ledovec, který pomalu, ale neodvratně taje. A Adena? Ta neztrácí ani v těch nejtěžších chvílích svou odvahu. Je zranitelná, ale silná. A především lidská.

„Já se do někoho nezamilovávám. Nekontrolovatelně škobrtám směrem k němu, až nevyhnutelně dopadnu na zem.”

Upřímně mě překvapilo, kolik emocí dokázala Lauren Roberts vložit do tak krátkého příběhu. Odvážná tak dokazuje, že rozsah knihy nemusí být měřítkem její hloubky. Má v sobě bolest, něhu, naději i zoufalství. Je to příběh, který vás pohladí a pak roztrhá na kusy, i když dopředu víte, jak to skončí. Dialogy, ten náboj mezi Adenou a Makotem i jejich vzrůstající city, vše podané neuvěřitelně lehce a svým způsobem poeticky.

„Uvidíme se na obloze.”

Byla jsem ráda, že s Adenou mohu strávit ještě pár chvil a Makoto je další silnou postavou, kterou si nesmíte nechat ujít. Líbilo se mi, jak se jejich vztah rozvíjí – pomalu a přirozeně. Dvě ztracené duše k sobě nachází cestu navzdory drsnému světu. Závěr knihy se překrývá s Bezmocnou a i když jsem přesně věděla, co se stane, emoce nebyly o nic menší. Prožívat vše z pohledu Makotových očí bylo drásavé a smutné. A já jen doufám, že ještě v průběhu série dostane své slovo. Protože po tom, co předvedl, co jsme s ním zažili, si to rozhodně zaslouží.