RECENZE: Norra Latin

Norra Latin je čtvrtou knihou švédské spisovatelky Sary Bergmark Elfgrenové a zároveň prvním psaným dílem, které vytvořila sama bez spolupráce s jinými autory. Všechny její knihy jsou cílené na mládež. V roce 2016 také stvořila „radio mockumentary thriller De dödas röster“, tedy rádiový thriller, jež je fiktivní, ale má působit jako dokument, s názvem Hlasy smrti.

Pokud máte pocit, že jste název Norra Latin někdy slyšeli, máte pravdu. V současné době je budova konferenčním centrem Stockholmu, ale v historii byla opravdu vzdělávací institucí. Nejdříve střední školou pro chlapce, od roku 1918 koedukovanou organizací. Přes svou prestiž ovšem postupně ztrácela žáky, až se nakonec v roce 1989 otevřela v současné podobě.

O čem Norra Latin vypráví?

Minulost školy v této podobě se objevuje i v našem příběhu, ovšem nekončí, naopak pokračuje přeměnou školy s prestižním divadelním programem, na kterou se mohou hlásit děti z celého Švédska (což u většiny škol asi není možné, protože autorka to prostřednictvím jedné z postav velmi zdůrazňuje).

Hlavními protagonistkami jsou dvě patnáctileté dívky z odlišných poměrů – Clea je dcerou slavné herečky, sama má za sebou nějaké profesní zkušenosti, je až přehnaně sebevědomá a cílevědomá, uvědomuje si, že může na ostatní shlížet z patra, protože je krásná a talentovaná, a také to dělá.

Tamar je ráda středem pozornosti a ví, že má nadání pro hereckou kariéru. Odchází tak do velkého města, aby si splnila svůj sen a studovala na stejné škole jako její oblíbená herečka. Clea je citově nevyhraněná, na první pohled povrchní. Tamar je přemýšlivá, a od prvního momentu zamilovaná do Cleyi.

To ale není všechno. Škola má strašidelnou legendu o chlapci jménem Erling Jensen. Každá verze legendy je trochu jiná, ale všechny vychází z reálného základu. Zmíněný chlapec byl neskutečně talentovaným studentem. V představení Snu noci svatojánské hrál postavu Puka a během jeho posledního monologu zemřel v hledišti jeden profesor. Všechno to zní jako nešťastná shoda náhod, ale jen do chvíle než se s Erlingem, nebo spíše jeho duchem, Tamar setká.

Recenze 

Příběh knihy je bezpochyby napínavý. Jedná se o young adult literaturu s prvky hororu, já bych řekla spíše neobjasněné záhady, ale uznávám, že místy jsem se malinko bála. Nejzajímavější částí knihy pro mě byly samotné hlavní hrdinky, a to, jak spolu kontrastovaly. Snažila jsem se jejich rozdílnost vystihnout už dříve, ale bez prozrazení děje (a o ten vás opravdu připravit nechci) to úplně nejde. Ze začátku totiž Tamar a Clea působí jako dvě strany mince, postupně je ale patrné, že to je vlastně jedna mince dohromady a ony nejsou tak odlišné, je to jen zdání, jako vlastně spousta věcí v divadle. O něco sympatičtější než Clea mi byla Tamar, ale to bude způsobené zejména řadou reálných podobností.

Sympatické mi také bylo školní prostředí a náhled do systému vzdělávaní ve švédsku – ne, že by bylo tak odlišné od našeho. Norra Latin je vzhledem ke svému zaměření konkurenční školou a možná proto na mě některé scény a postavy působily jako vystřižené z amerického filmu. Nepovažuji to úplně za vadu na kráse, protože mi to pomáhalo lépe si vše představit a vžít se do děje.

Celý příběh byl příjemný a čtivý, občas mě zamrazilo, občas jsem měla potřebu se ohlédnout, ale to jsou vlastně samé plusy. Ač něčím mohl příběh připomínat Fantoma opery, byl zpracován originálně a zajímavě.