Nespoutaná Aljaška: Příběh plný emocí, který vás dokáže rozesmát i dohnat k slzám|RECENZE

Nejprve Callu čeká šok. Vyrostla v pohodlí a přepychu velkoměsta a nehostinná Aljaška rozhodně nenabízí to, na co je zvyklá. Situaci jí vůbec neulehčuje komplikovaný vztah s otcem a Jonah, protivný, ale charismatický pilot a otcova pravá ruka. Neustále Callu popichuje a dává dost jasně najevo, co si o ní myslí. I přes počáteční neshody mezi nimi ale vznikne přátelství, jež později přeroste v něco víc. Čas však utíká rychleji, než by Calla chtěla a doba, kterou měla strávit se svým otcem na Aljašce, se chýlí ke konci.

Verdikt

Nespoutaná Aljaška mě ze všeho nejdřív nalákala na nádhernou obálku. Když jsem navíc zjistila, že kniha ukrývá dojemný příběh o odpuštění a cestě za poznáním sebe sama, nedokázala jsem jí odolat.

Román má na můj vkus trochu pomalejší rozjezd a až moc rychlý konec, což by někomu mohlo vadit. Já to autorce tentokrát odpustím, protože kniha ve mně zanechala velmi příjemný, hřejivý pocit. Je napsána s obrovským citem, nechybí jí čtivost a nabízí toho mnohem víc než jen příběh o lásce mezi dvěma protiklady. Autorka citlivě zpracovává téma vážné nemoci a příběh je tak z velké části o smíření, pochopení a odpuštění. Jak jsem už mnohokrát zmiňovala, při čtení potřebuji cítit emoce a Nespoutaná Aljaška to splnila na jedničku. Kromě dojemných a silných okamžiků obsahovala velké množství komických situací, jež smutnější a vážnější momenty skvěle vyvažovaly.

Nespoutaná Aljaška

Tím se dostávám k hlavním postavám, protože to byli právě Jonah a Calla, kteří mě dokázali s jistotou rozesmát. Většinu knihy si dělají naschvály a špičkují se, avšak jejich hašteření je v ní tak akorát na odlehčení vážnějších pasáží. Jonah mi byl sympatický od začátku. Z nikoho si nic nedělal, byl upřímný, laskavý a nezištně pomáhal druhým.

Calla mi nejprve moc sympatická nebyla. Prezentovala se jako rozmazlená a naivní holka z města a chvílemi mi přišla až hloupá. Kdo by přiletěl na Aljašku v sandálech na platformě a s kufry plnými kosmetiky a značkového oblečení? Tak nějak jsem ale tušila, že v ní bude něco víc, a nakonec mě opravdu mile překvapila. Každý den se překonávala a měnila své návyky, až se z ní stal skvělý člověk. Moc mě bavilo její pozvolné proměně přihlížet a všechny AHA momenty prožívat s ní. Z jednoho takového silného uvědomění jsem vybrala i ukázku:

Jestli se mi dneškem snaží dokázat, že jsem se mýlila, tak se mu to skvěle daří. Dnešní den byl dlouhý a vyčerpávající, plný nervy drásajících přistání na hrbolatých přistávacích drahách, což ve skutečnosti byly obyčejné prašné cesty ze všech stran obklopené tisíci mil převážně neobydlené krajiny. Téměř všude, kam jsme letěli, jsme vesničanům předávali nějaké nezbytné zásoby, které měli už týdny objednané. Jonah znal každého jménem. Sršel vtipem. Omlouval se jim za to, že to tak trvalo. Oni mu děkovali za to, že přiletěl, ačkoliv většina na nás musela u přistávací dráhy čekat celé hodiny. Jeden z nich dokonce s přestávkami celé dny, protože byla hustá mlha, která tam pilotům znemožnila přistání. A jak jsem se tak na toho člověka usmívala, myslela jsem jen na to, kolikrát jsem si přes internet objednala dekorativní kosmetiku nebo oblečení, a jak jsem byla příšerně zklamaná, když jsem se vrátila z práce domů a zásilka tam na mě ještě nečekala.

Jedinou drobnou výtku mám k malému množství popisů krásné aljašské přírody. Zasadit příběh do nejsevernějšího státu USA byl skvělý nápad, ale možná, že z něj šlo vykřesat ještě o chlup víc – a to právě detailnějšími popisy přírody. Jinak jsem, kromě zmíněného pomalého rozjezdu, nenašla nic zásadního, co bych knize mohla vytknout. Moc se těším na pokračování, v nichž se setkáme nejen s Jonahem a Callou, ale i s veterinářkou Marií, která se krátce objevila i v úvodním díle série.