RECENZE: Nemám ústa a musím křičet

Nikdo se tmou neprodere na vlastní pěst. Takže je mojí povinností pomoc zase nabízet, dělat všechno, co je v mých silách, pro další spisovatele, kteří se snaží uchytit. Tak velí spisovatelská čest...

Začněme narovinu a vyložme karty na stůl. Tohle není sbírka povídek science fiction. Autor napsal takové kvantum povídkového materiálu, že je nemožné, aby se udržel v jednom jediném žánru. Tato kniha obsahuje směsici, která stojí na základu sci-fi, ale jen z poloviny. Dotýká se totiž i světů dramat, fantasy a ještě něčeho, co nemůžu pojmenovat jinak než psycho, velké psycho. Jak se zdá, Harlanova tvorba je široce rozkročená a nezná mezí ani hranic. Čtení této sbírky bych připodobnil k jízdě na horské dráze, kterou obsluha zapomněla zastavit, a tak jezdíte a jezdíte, až nevíte, na jaké planetě se nacházíte.

Autor si libuje v předmluvách v takové míře, se kterou jsem se ještě nesetkal. Vážně, je to ukecaný chlapík. Otevřete knihu a vykoukne na vás proslov o tom, jak se vůbec autor k psaní dopracoval a hned na to navazuje další povídání o vzniku povídky, podle které byl celý svazek pojmenován. Humorné na tom je, že toto povídání je delší než povídka samotná. Každý příběh má svoji vlastní předmluvu, která vás seznamuje s myšlenkami autora, takže máte možnost se něco dozvědět o jeho životě, názorech a charakteru. Jestli je to klad, či zápor, nechám na vás.

Kdykoliv se z té oprátky mohl odteleportovat, ale neudělal to. Nechal je, aby ho zlynčovali. Byl si s Claire kvit...

Velký Sam byl můj kamarád & Jak nás vidí jiný & Oči prachu

Začínám svou svatou trojicí, která se hřeje na výsluní mé oblíbenosti. Při jejich čtení jsem zažíval sladkou nostalgii, protože se mi jasně vybavoval "devádesátkový" seriál Krajní meze, který miluji. Čistokrevné science fiction oděné ho hávu znepokojujících témat. Kdo nezná zmíněný seriál, jistě bude znát novodobou pecku z Netflixu s názvem Black Mirror, která je podobného ražení. Meziplanetární cirkus, mravenci s telepatickými schopnostmi a celé to uzavírá příběh, který sleduje chlapce, jenž měl tu smůlu, že se narodil ošklivým rodičům žijících za planetě krásných lidí. Tohle nejde číst, to musíte hltat.

Samobol & Drakobijcův sebeklam

Velmi zneklidňující a prapodivná dvojce, jež hovoří bláznivým jazykem, který jsem byl schopen pochopit tak napůl. Vsadím se, že tady se překladatel musel hodně zapotit, nezbývá mi než před ním smeknout virtuálním kloboukem. Víc k tomu nenapíšu, tohle byl nepopsatelný zážitek. Nebyla to jenom halucinace? Nejsem si jistý.

Dvacet let, během nichž jejich syn zůstával naživu, aby se mohl podle libosti volně toulat svým světem podivné slepozrakosti...

První a poslední povídku jsem záměrně vynechal, protože ani jedna ve mně nezanechala žádnou stopu. Počítač, co zahubil svět a nechal naživu pět lidí, které se rozhodl mučit. Je to strašně zvláštně pojaté a šok, kteří cítili jiní, se u mě nedostavil. Celé to pak uzavírá příběh o výherním automatu, který vám dá jackpot výměnou za... Nechte se překvapit.

Užívejte života a važte si vaší příčetnosti, protože někdy stačí málo, abyste o ni přišli. Jestli se rozhodnete číst Harlana Ellisona, je to na vaše vlastní nebezpečí.