RECENZE: Muž z labyrintu

Autor

Donato Carrisi (1973) je italský spisovatel, režisér a scenárista. Jako režisér debutoval filmem Dívka v mlze podle svého stejnojmenného románu, který mu vysloužil cenu David di Donatello 2018 za nejlepšího nového režiséra. Jako spisovatel debutoval v roce 2009 s velice úspěšným románem Našeptávač, prvním dílem série s Milou Vasquezovou. Druhý díl, Hypotéza zla, i třetí Muž z labyrintu (ten byl dokonce zfilmován - režie i scénáře se chopil sám autor Donato Carrisi a hlavní hereckou roli ztvárnil Dustin Hoffman), nezůstaly pozadu. 

Příběh

Třináctiletou Samanthu unese králík. Tedy přesněji, muž s maskou králíka – to však nikdo netuší, jen ona sama. Pátrání po únosci je neúspěšné, a tak je posléze případ přiřazen k odloženým případům… Uběhne 15 let, nikdo už nedoufá, že Samantha vůbec ještě žije, když jednoho dne kdosi oznámí, že v močálech poblíž města je zraněná nahá dívka. Že se jedná o Samanthu je pro každého obrovským překvapením. Kde byla celých 15 let? A jak je možné, že přežila?

Dívenka a králík na sebe upírali zrak nekonečně dlouho, jako by je k tomu vedla vzájemná chorobná zvědavost. Pak se dveře minivanu zničehonic rozletěly a připravily ji o její obraz. V okamžiku, kdy před ní zmizel její dívčí obličej, ve svých očích Samatha nezachytila sebemenší náznak strachu. Když už, tak záblesk údivu. Zatímco ji králík vlekl do nory, Sam netušila, že to bylo na velmi, velmi dlouhou dobu naposledy, co viděla sama sebe.

Samantě je nyní 28 let. Leží v nemocnici na pokoji bez oken a u ní sedí pan Green. Je to profilovač, který se bude snažit oživit Samantě paměť a přijít na to, kdo a kde ji celou dobu věznil. Dozví se prozatím jen to, že to byl jakýsi labyrint v podzemí, věznitele nikdy neviděla, ale hrál s ní prapodivné hry.

První pravidlo profese soukromého detektiva nebylo projít bez povšimnutí, právě naopak. Vzhled byl zásadní, protože pozornost cizích lidí se musela zaměřovat na zmuchlané oblečení zapáchající potem a nikotinem, na zježené a nepěstěné vousy. Prosté oblečení bylo ve skutečnosti brněním. Ostatní se totiž museli spokojit s povrchem. Když spatřili chudáka, většinou se považovali za vychytralejší a nevyhnutelně polevili v ostražitosti. Simulovat, v tom spočíval ten trik.

Mezitím se jistý soukromý detektiv Bruno Genko, který o sobě ví, že brzy zemře, pouští do vlastního vyšetřování. Před 15 lety byl totiž Samanthinými rodiči požádán, aby se případu ujal. On však selhal a najít se mu jí tehdy nepodařilo. S policií je těžká spolupráce, až na jednoho – detektiva Berishe – kolegu Mily Velasquezové. Ten bude nakonec hrát ve vyšetřování klíčovou roli. Přesto se Genko dostane do mnoha šílených a nebezpečných situací, avšak jeho skutečná tvář, oproti matoucímu vzhledu, mu prozatím bude zachraňovat život. Strašlivá a neobvyklá vedra, která momentálně v oblasti panují, mu však vše jenom ztěžují. Lidé žijí a pracují v noci, zatímco ve dne spí… Jedno je ale jisté, Králíkovy stopy sahají až do dávných, jeho dětských let. Podaří se Genkovi, Berishovi, či snad Greenovi zjistit, kdo onen trýznitel vlastně je?

Vchodové dveře byly pouze přivřené. Genko je pár vteřin nehybně pozoroval z podesty. Mohlo jít o past, toho si byl vědom. Bunny mohl zosnovat plán, jak ho tam přilákat a zabít. Jestli to má skončit takhle, tak ať. Opatrně do dveří strčil levou rukou, zatímco druhou před sebe mířil pistolí. Uvnitř bytu byla tma, jediné světlo vycházelo z neonových cedulí na obchodech na ulici. Bruno měl malou baterku, ale v tom okamžiku byla v kapse jeho saka…

Hodnocení

Co vám mohu stoprocentně slíbit je, že se od knihy nebudete moci odtrhnout. Máte-li rádi napínavé detektivky nebo thrillery s šokujícím rozuzlením, které se před vámi při čtení odehrávají jako film, pak je Muž z labyrintu přesně pro vás. Velice mě překvapil autorův úžasně poutavý styl – vůbec jsem netušila, že Donato Carrisi tak dobře píše. Svou důležitou úlohu hraje jistě také skvostný překlad a tempo vyprávění. „Nejhorší“ je konec – budete si několikrát už myslet, že je vše vyřešeno, když vzápětí zjistíte, že vůbec ne! Na závěr se budete točit jako na kolotoči, z kterého ve finále vyletíte a překvapením si s otevřenou pusou sednete na zadek. Omlouvám se za ten výraz, ale přesně takový budete mít pocit. Jestli jste tedy, tak jako já, od Donata Carrisiho ještě nic nečetli, rychle to napravte – budete se divit – a pokud ano, jsem si jistá, že třetí díl oblíbené Carrisiho série vás nemůže zklamat.

Hodnocení: 99 %