RECENZE: Milé dítě

Kniha vzešla z pera německé autorky jménem Romy Hausmannová a sluší se říci hned úvodem, že v pestré nabídce žánrově spřízněných knih rozhodně jen tak nezapadne. Výše zmíněným dvěma titulům se toto dílo podobá v několika rovinách, byť samozřejmě vypráví jiný, neotřelý příběh. S Hříšnicí má dílo společný motiv samotného začátku, kdy je jasně popsán zločin, který již proběhl a jen se rekapitulují předešlé události, díky čemuž tak zprvu vypadá jako dostatečně jasně daný a uzavřený na to, aby se dalo nějak překvapivě pokračovat. To ale jen aby se vše rozeběhlo nevídanými směry, jež vás během čtení ještě nejednou překvapí.

Dětským zoubkům se pak asi nejvíce podobá postavou malé Hannah, holčičky, jež je jedním z hlavních hybatelů/vypravěčů děje. Ten není členěn na kapitoly, nýbrž právě jmény postav (jak je poslední dobou docela v módě) a nazíráním děje z jejich úhlu pohledu. Právě Hannah je ono titulní Milé dítě, s nímž něco není tak docela v pořádku. Za zmínku pak stojí, že vlastně žádná z postav v pohnutém ději není černobílá. Každý má vlastní životní příběh, vlastní (většinou) pochopitelné a průhledné motivace a je docela dobře možné, že vám v samém závěru nebude sympatický vůbec nikdo z nich.

Ale tak to bývá i v běžném životě, zvlášť když s ním zamávají zcela neběžné okolnosti jako zde. První polovina knihy je velmi napěchovaná událostmi a slouží jako jakési nastínění předešlých událostí a nejlepší na ní je zdání, že je vlastně vše uzavřené a vyřešené. Ale po postupném seznamování se s dalšími aktéry a pozvolném odhalování celého případu se vše začíná víc a víc zamotávat a v okamžiku, kdy se už čtenáři pozdává, že si dal dvě a dvě dohromady a ví (nebo alespoň tuší), kam se bude děj nadále odvíjet, hodí mu kniha pod nos další zvrat nebo novou skutečnost a nezbývá, než se vyprávěním nechat unášet dál, aniž byste mu nějak pomáhali. Ne že by se některé věci nedaly předvídat, pokud ale uhádnete pachatele, jistě by si s vámi rád potřásl rukou Hercule Poirot se slovy chvály pro vaše malé šedé buňky.

Verdikt

Milé dítě je výborný psychologický thriller, který vás chytí a nepustí, dokud se neprokoušete ke konci. Pokud si při čtení budete chvíli myslet, že víte, jak se vše odehrálo, vyvede vás autorka velice rychle z omylu. Slabší druhou polovinu knihy skvěle vyvažuje perfektně vygradované finále s neuspokojivým, v poslední větě dokonce až mrazivě znepokojivým koncem, ukazujícím, že Milé dítě vlastně nemá kladných hrdinů. Což bylo pro mě vlastně maličko nepříjemným zjištěním, protože přece jen jsem v poslední době četl takovýchto nejednoznačných závěrů více. Pro kohokoli jiného to ale samozřejmě nemusí být na škodu, naopak. Jedna z mála výtek, které ode mne směrem k dílu budou směřovat, je délka – dle mého si postavy přece jen zasloužily trochu více prostoru.

A osobně bych ocenil i mnohem víc z únoscova věznění ženy v chatě, které se vlastně odbylo jen na několika málo stranách a nehrálo pak takovou roli, jako události následující. Jinak se ale jedná o výborně napsaný thriller, kde jsem vlastně nenašel příliš hluchých míst a rozhodně bych jej doporučil všem, kteří si nepotrpí na prvoplánové brutality a mnohem raději mají chytře vystavěný, obtížně předvídatelný příběh se skvěle vystavěnou detektivní zápletkou a momenty znepokojivějšími než explicitní cákance krve.