RECENZE: Město duší a Město zrady

O autorce

Martina Čekalová ještě ani nedostudovala a už má ve svých jednadvaceti letech dvě vydané knihy. Jak je tohle možné? Autorka začala první verze svého příběhu psát již ve svých 15 letech. Pod přezdívkou @radobyspisovatelka příběh pod názvem Jiná DNA začala kapitolu po kapitole publikovat na Wattpadu a o rok později se na této platformě umístila na vítězných příčkách oficiální soutěže „The Wattys“ v kategorii Návyková četba. Další zlom pro Martinu nastal v roce 2019. Jejího příběhu se dostalo pocty v podobě prestižního ocenění HumbookStart a navíc byl čtenáři zvolen v anketě HumbookAwards Nejlepší českou knihou roku 2019.

Vzhledem k tomu, kolik se kolem Martiny Čekalové strhlo povyku, jsem očekávala nějakou naprostou bombu, která se bohužel nekoná. To lze ovšem vzhledem k autorčinu věku považovat za pochopitelné, problém ale je, že to značně zužuje okruh jejích čtenářů. Knihy žánru young adult jsou určené čtenářům zhruba ve věkovém rozmezí 15-25 let. V případě knih Čekalové se ale obávám, že se ono rozmezí zkracuje spíše na 15-20 let.

Příběh

Myšlenka příběhu se mi zdála dobrá, i když jsem si zvířecí duše téměř ihned spojila s patrony z knih o Harrym Potterovi od J. K. Rowlingové. Ti, kteří četli sérii Philipa Pullmana Jeho temné esence, zase přirovnávají Město duší k ní. Tato přirovnání by pro autorku nemusela znamenat nic špatného, ba naopak, pokud je někde fanouškem Rowlingové či Pullmana, jistě s nadšením sáhne po něčem, co by mu je mohlo připomenout. Problém nastane ale ve chvíli, kdy bychom autorku chtěli s těmito britskými velikány srovnávat.

Město duší a Město zrady

Už při čtení Města duší jsem od první stránky měla pocit, že autorka tak nějak klouže po povrchu a snaží se mi zprostředkovat něco, co se ke mně až tak úplně nedostává. Nedá se říct, že bych se v příběhu vyloženě ztrácela, ale místy jsem si připadala, jako bych vstoupila doprostřed probíhajícího rozhovoru a teď budu potřebovat chvilku, abych se zorientovala. To se samozřejmě stává, že autor rád krouží kolem horké kaše a souvislosti vyplouvají postupně. U mě se ale tento pocit lehké dezorientace přenesl i do Města zrady.

Autorka se samozřejmě snažila, aby příběh držel pohromadě a aby v něm nechybělo napětí. Mnohdy jsem ale vyhrocené scény a problémy Raven upřímně moc nechápala a měla jsem opět pocit, že mi něco uniká. Autorka samozřejmě měla své důvody, problém ale vidím v tom, že je nedokázala dostatečně předat čtenáři, aby se mohl lépe vžít do kůže hlavní hrdinky Raven a její trable prožívat spolu s ní.

Při čtení Města zrady jsem opět měla pocit podobnosti s jinými populárními příběhy. Dvojice hlavních hrdinů mi připadala podobná hrdinům z knihy Město z kostí od Cassandry Clare a celková atmosféra knihy mi evokovala atmosféru Hunger Games od Suzanne Collins. Tyto podobnosti opět mohly knihám Čekalové jen pomoct, ale opět se v porovnání s knihami Američanek ukázala jejich nedotaženost.

Za promarněný potenciál považuji závěrečnou bitvu a zakončení celé série. Obvykle se uzavřením příběhu zabývá aspoň poslední třetina knihy, tady se ale celé potenciální drama uzavře v jedné poměrně krátké kapitole.

Abych ale nebyla jenom kritická, musím uznat, že se mi velice líbilo zasazení příběhu do prostředí amerického města. V tomto případě autorka ten „americký feeling“, který z knihy přímo dýchal, zvládla brilantně, a kdybych od začátku nevěděla, že se jedná o českou autorku, myslela bych si, že knihy napsala Američanka.

Finální verdikt

Závěrem bych chtěla říct, ač to z mé recenze možná nevyznívá, že jsem moc ráda, že česká nakladatelství dávají prostor mladým českým autorům a autorkám. Knihy Martiny Čekalové si určitě najdou místo v knihovničkách čtenářů tohoto žánru a já si jí velice vážím za to, že měla odvahu v takto mladém věku jít se svou „kůží na trh“. Možná mi jen nesedla a možná už jsem na žánr young adult prostě moc stará. Nicméně autorka má rozhodně potenciál, a jakmile trochu vybrousí svůj styl, velmi ráda si její další knihy přečtu.