RECENZE: Matčin hrob

Autorka

Lisa Reganová se českým čtenářům představila v roce 2020, kdy vyšly Mizející dívky. Tehdy jsem se s ženským detektivem Josie Quinnovou setkala poprvé. Jak už to tak někdy bývá, neumí dělat zrovna dobrý první dojem a tak jsem ji považovala za ufňukanou ženskou, která se utápí v alkoholu a sexu, aby nemusela myslet na rozpadající se manželství a postavení mimo službu. A měla jsem pravdu. Taková tenkrát skutečně byla.

Jenže s přibývajícími případy, zkušenostmi a věkem se Josie posunula o kus dál. A já ji začala mít docela ráda. Proto jsem jí dala šanci a po prvním dílu jsem sáhla i po Dívce beze jména, kde si reputaci napravila ona i autorka, a na Matčin hrob už jsem se vyloženě těšila.

Příběh

Už se to děje přes měsíc. Od té doby, co nechala Josie zavřít drogového bosse, Lloyda Todda, někdo pod jejím jménem a telefonním číslem zveřejňuje inzeráty na erotické seznamce. Je jedno, kolikrát si Josie změní číslo, inzerát se na Craigslistu objeví znovu i s jejím novým kontaktem znovu. K tomu se přidávají další podivnosti, jako například že někdo rozbil čelní skla všech služebních vozů policejní stanice, kde je Josie náčelnicí, pomazal kliky od dveří auta exkrementy, a dokonce se jí vloupal do domu. Josie si je jistá, že se jí mstí lidé Lloyda Todda. Nebo se snad mýlí?

Mezitím je přivolaná k nálezu kosterních ostatků kdesi v lese – za parkovištěm pro přívěsy, kde vyrůstala. Z toho, co zbylo, se dá určit, že se jedná o ženu, jež někdo zavraždil úderem do hlavy. Ale jak ji po takové době identifikovat? Naštěstí oběti rostly v ústech nadpočetné zuby, což je poměrně vzácný úkaz, a tak se cestička k vypátrání totožnosti zdá poměrně snadno vyšlapaná. Jenže ve chvíli, kdy Josie zjistí, že stopy možná vedou k její matce, které se snaží léta vyhýbat, začíná kolotoč událostí, u kterých budete tajit dech a veeeelmi dlouho nedokážete odhadnout, jak se děj vyvrbí.

Kromě vyšetřování případu má čtenář možnost poznat i Josiino dětství, které jak víme již z autorčina debutu, nebylo vůbec hezké. Matka ji týrala, a právě v této knize se o tom dočítáme velmi podrobně. Ať už kvůli popisovanému násilí páchaném na malém dítěti či naivním myšlenkám ve stylu: "Maminka už mi příště neublíží" (a vy víte, že to udělá znovu), se nejedná o čtivo pro slabší povahy. 

Pokud byla matka rozčílená, obytný přívěs se zdál příliš malý. Jakmile se opravdu vytočila, její vztek zaplnil celé místo jako hustá pára z horké sprchy. Jejímu běsnění se nedalo vyhnout, i když se Josie schovala pod kuchyňský stůl a sledovala její nohy, jak ustavičně přecházejí sem a tam. Matčino rázování nikdy neznačilo nic dobrého.

Verdikt

Kniha mě přišpendlila ke svým stránkám od začátku do konce. Emoce se ve mně střídaly jedna za druhou: zhnusení a lítost při čtení kapitol z Josienina dětství, napětí, jak se to spletené klubko začalo pomalu rozmotávat, údiv nad autorčinou fantazií a promyšleností celé zápletky. Tohle se fakt povedlo!

I když mám pocit, že Lisa Reganová hlavní postavu své knihy nenávidí, protože tak zpackaný život snad nemůže mít nikdo na světě, skládám jí poklonu a doufám, že i nadcházející díly (má jich být celkem 13!) si udrží svou vysokou laťku a mou pozornost.

Hodnocení: 90 %