RECENZE: Ledové peklo – Je předloha filmu Věc jedinečným sci-fi pokladem?

Jedná se o velmi zajímavý a pozoruhodný titul už jen pro pozadí jeho vydání. Příběh totiž nejprve vyšel roku 1938 jako povídka pod názvem Kdo je tam? a stal se nejznámějším a dle mnohých i nejlepším dílem, jaké kdy jeho autor, pozdější dlouholetý editor dodnes existujícího časopisu Analog Science Fiction and Fact, napsal. Nebyla to však podoba díla, jakou Campbell pro své čtenáře plánoval. Mělo to být mnohem delší. Celá verze příběhu nikdy nevyšla. Po letech se v archivu knihovny Harvardovy univerzity podařilo nalézt autorovy zápisky, ve kterých byl původní, nezkrácený a nikdy nevydaný příběh.

Ten následně vyšel jako krátký román, jehož finální podoba se nám nyní dostává do rukou. O celé této historii (včetně toho, jak monstrum, se kterým mají hlavní protagonisté co do činění, vzniklo v docela jiném příběhu) hovoří několik stránek předmluvy. Následující vlastní příběh sice začíná poněkud rozvláčně a místy je lehce obhroublý, to se ale pomalu mění.

Mohu říci, že se na tak krátkém prostoru pár desítek stránek jedná o jeden z nejvíce pohlcujících hororových příběhů, jaké jsem kdy četl. Vlastně jsem se pomalu topil v mrazivé atmosféře, kdy několik výzkumníků čelí nejprve pozoruhodnému nálezu, následovaném stupňující se paranoiou s hrůznými výjevy, jakož i bojem s nelidským monstrem, které dokáže naprosto dokonale imitovat jakoukoli formu života.

Spád zápletky lehce narušují zbytečné technické popisy, které sice do sci-fi patří, zde ale působí poněkud navíc. Pokud se pak hrdinové pouští do obšírných monologů, kde ze sebe sypou odborné teze (někdy i v momentech, kdy čelí bezprostřednímu nebezpečí), působí to poněkud neohrabaně a nelogicky – takhle prostě nikdo nemluví, ale to je drobná výtka. Dá se také možná zčásti odůvodnit tím, že postavy jsou většinou vědci. Co na knize naopak oceňuji, je jinak velmi uvěřitelné chování postav, které dávalo smysl a dá se předpokládat, že takto by se lidé v podobné situaci chovali.

Kniha versus film

Tomuto srovnání jsem se nemohl ubránit. Filmových adaptací povídky Kdo je tam?, jak zní název osekané novely Ledové peklo, je několik. Zmínku a srovnání si však zaslouží asi jen a právě již v úvodníku zmíněná kultovní záležitost z roku 1982. Režisér John Carpenter totiž z velké části nese podíl na tom, proč je Campbellův původní příběh dodnes zapsán do zlatého fondu sci-fi.

Za sebe mohu říci, že jsem si bezesporu užil obojí, nicméně silnější dojem ve mně stále zanechává film. Ten jsem si pro bezprostřední srovnání připomenul a zhlédl jej den po dočtení útlé knihy. V čem je Carpenterova vize mnohem působivější, je bezesporu závěr, který už tak dosti svízelně působící atmosféru a jednoduchou (o to ovšem tíživější) premisu celého příběhu rozvíjí v geniální poslední scéně, která je dodneška spouštěčem mnoha diskuzí. Nejednoznačný konec Věci má tak mnohem větší výpovědní hodnotu. Čímž nikterak nesnižuji kvality knihy. Ta však ve své nezkrácené podobě (jak se zmiňují už autoři v Ledovém pekle uvedené předmluvy) působí na několika místech neotesaně a řada scén je zde jaksi navíc. Což je ostatně jedním z těch důvodů, proč ji autor proškrtal na kratší, kompaktnější povídku, ačkoli nerad.

Ve filmu jsou pak paradoxně mnohem lépe vykresleny jednotlivé postavy a rozvrženy jejich role – dost možná tomu tak bude i díky výkonu herce Kurta Russella v úloze MacReadyho, který je v knize mnohem méně výrazný. Přesto jsou obě verze výborné.

Verdikt

Ledové peklo je skutečnou literární perlou, jež se stane chloubou knihovničky každého fanouška jak sci-fi, tak hororů. Byť se na ní trochu podepsal zub času, stále se jedná o nesmírně čtivé a přes pomalejší rozjezd atmosférické čtení, které vás donutí číst i do časných raných hodin (předpokládá se že knihu budete číst večer – je to tak pro její docenění nejlepší), dokud útlou knížku nezdoláte.

Titul je nejen výborně přeložen (kostrbatost vět bude dána spíš stylem autora, jemuž bylo v době, kdy vytvořil námět příběhu pouhých dvacet pět let a byl tak na začátku své tvůrčí cesty), ale ještě je doprovázen původními černobílými ilustracemi, které skvěle odrážejí náladu v textu a dokreslují tak pocity, jež z děsu plného čtení budete mít.

Nejde o dílo, které by se dalo doporučit úplně každému, jako spíš o krásný artefakt, jenž ocení zejména fanoušci žánru (a třeba i několikrát zmiňovaného filmu). Rozhodně se ale jedná o nevšední čtenářský zážitek, v jehož středu je geniálně vymyšlené monstrum, jež bude navždy patřit mezi nejikoničtější a nejděsivější antagonisty, jací se v žánru kdy objevili…

Hodnocení: 70 %