RECENZE: Marné prosby mrtvých

Úvod do děje

Jak už jsem zmínila, Marné prosby mrtvých jsou čtvrtým dílem série německé autorky Roxann Hill. A to náboženské prostředí? Hlavní postavou je Anna Steinbachová, bývalá policistka, která nyní pracuje jako církevní vyšetřovatelka. Jejím partnerem je Pavel Wagner, katolický kněz. Společně pracují na případech, které se dotýkají církve – zejména co se týká nejasně zesnulých členů církevní obce. Pro mě originální nápad, který připomíná televizní seriál o otci Brownovi jen tím zapojením církve.

Recenze

Případy, na kterých dvojice vyšetřovatelů pracuje, jsou velmi drsné a nebezpečné, alespoň tedy ten poslední. Jedná se o řadu vražd mladých dívek, které jsou nalezeny brutálně umučené v řece, s rukama svázanýma jako při modlitbě. Opravdu kvituji temnou atmosféru, která pomalu směřovala až k nadpřirozenu, líbilo se mi zapojení starých legend i možné provázání se starším případem.

Asi nejvíce oceňuji uvědomělost hlavních hrdinů v tom, kde začínají a končí jejich pravomoce. Příběhu to neubírá na akci, navíc to přidává na určité důvěryhodnosti.

Co na důvěryhodnosti naopak nepřidává, je Annino chování. Ano, je to žena, která si prošla mnohým, její život nebyl zdaleka jednoduchý, ale řekněme, že některé rysy jejího chování jsou nejen nebezpečné, ale trochu za hranou zdravého rozumu. Naštěstí to alespoň částečně vynahrazuje právě Pavel, laskavý a chápavý… a stále kněz, i když by si možná někdo přál, aby to bylo jinak.

Napětí mezi postavami pro mě bylo v určitých chvílích příjemné, osvěžující, většinou když vycházelo z něčeho, co řekl či udělal Pavel. Cokoli, co iniciovala Anna, bylo trochu prudérní, například její narážky na neexistujícího Boha a nesmyslnou víru mi přišly mimo. Chápu, nevěří, ale vážně nemá ani dostatek soudnosti, aby to vyjádřila nějak kultivovaně? Alespoň před svým parťákem, přítelem, který je kněz a zasvětil tomu celý svůj život?

Verdikt

Knihu jsem přečetla v rámci jednoho dne, byla to taková krimi jednohubka, četla se opravdu parádně a příběh jako takový mě celkem pohltil. I to, že mě nějaká postava dokáže naštvat, většinou vypovídá o tom, že jsem se začetla a příběh prožívala.

U tohoto žánru je pro mě takové rychlé a pohodlné čtení spíše výjimka, ne-li zázrak. Navíc mám radost, že jsem odhalila viníka o něco dřív než samotní vyšetřovatelé. Chápu, že to pro někoho neumí být zrovna plus, ale já to tak mám.

Poslední věc, kterou chci zmínit, je česká obálka knihy. Je skvělá, naprosto se hodí k příběhu, je správně temná a výstižná, skvěle ladí s ostatními obálkami série i žánrem jako takovým.

Suma sumárum stojí kniha za přečtení! Můžete ji číst samostatně, může se ovšem stát, že vám prozradí útržky z předchozích dílů série a jsou chvíle, kdy vám bude chybět kontext. Pro mě to ovšem nebyla překážka v pochopení příběhu, ani vztahů mezi hrdiny.

Pokud máte rádi systematičnost a ucelenost, doporučuji začít u prvního dílu s názvem Ráj mrtvých dětí, v případě, že vám jde hlavně o kriminální linku, nemusíte se bát do románu pustit hned.

Hodnocení: 85 %