Láska jako ve filmu - akorát že vůbec | RECENZE

Na pokračování romantické komedie Lepší než ve filmu jsem se velmi těšila. Zpočátku jsem ani netušila, že autorka Lynn Painter navazující díl chystá, ale jakmile jsem se o něm dozvěděla, bylo mi jasné, že si ho musím přečíst. Bohužel se však dostavilo lehké zklamání. Kniha mi neubíhala tak snadno jako první díl. Ten byl lehký, humorný, plný napětí i pozitivních emocí. U pokračování jsem měla místy pocit, že se autorka musela do psaní nutit a z textu jsem cítila jistou křečovitost.

Samozřejmě chápu, že se příběh Wese a Liz posunul do jiné fáze. Jsou starší, nesou si s sebou bolestivou minulost a řeší odlišné starosti než dřív. Přesto jsem měla dojem, že se tentokrát autorce nepodařilo zachytit jejich příběh s takovou lehkostí jako v prvním díle.

Nechápejte mě špatně – pokračování příběhu Liz a Wese rozhodně není špatné. S prvním dílem se ale podle mě příliš srovnávat nedá. Laťka byla nastavena velmi vysoko a možná právě proto jsem očekávala víc. Druhý díl je zkrátka jiný, vážnější a místy se mi četl obtížněji. Velmi se mi však líbil závěr, kde se konečně vrátila lehkost a měla jsem pocit, že je autorka opět ve svém živlu. Tyto pasáže jsem přečetla jedním dechem.

Láska jako ve filmu (akorát že vůbec)

Láska jako ve filmu (akorát že vůbec) je vyprávěna z pohledu Liz i Wese, což považuji za velké plus. Díky propracovaným popisům jsem dokázala pochopit jejich emoce a vžít se do jejich pohledů na vztah, studium i život jako takový. Liz se od prvního dílu výrazně proměnila – působila na mě zahořklejší a negativnější. Wese jsem si oblíbila už v prvním díle a nic se na tom nezměnilo. Z vtipálka se stal vážnější dospělý muž a právě jeho zranitelnost mi ho přiblížila ještě víc.

Emocí je v knize opravdu hodně a musím uznat, že v jejich přenášení na čtenáře autorka nezklamala. Cítila jsem Wesovu lásku i zoufalství, stejně jako frustraci a vztek Liz. V pasážích, kdy se hrdinové vraceli do rodného města, jsem s nimi prožívala smutek i nostalgii a měla jsem pocit, jako bych se do těch míst vracela spolu s nimi.

Dalším výrazným plusem je univerzitní prostředí Los Angeles a motiv baseballu. Sportovní i univerzitní prostředí se v knihách objevují často, tady jsou ale zpracované velmi zdařile. Líbilo se mi, jak autorka do příběhu zakomponovala slunné LA i méně obvyklé sportovní téma.

Když bych měla své hodnocení shrnout, není to úplně jednoduché. Kniha mě místy zklamala a rozhodně ve mně nezanechala tak silný dojem jako první díl. Přesto v ní převažují pozitivní momenty – povedený závěr, silné emoce, Wes jako postava i kvalitní popisy. Proto ji i přes výhrady doporučuji. A pokud se dočkáme dalšího pokračování, pravděpodobně mu neodolám. Nevědět, jak to s Liz a Wesem dopadne dál, by mi totiž nedalo spát.