RECENZE: Krvavý květ

O autorce

Louise Boije af Gennäs je švédská novinářka, spisovatelka a autorka úspěšného švédského seriálu. Narodila se 1. listopadu 1961 ve švédské Brommě, literaturu a žurnalistiku však vystudovala ve Spojených státech. Spisovatelsky aktivní je od roku 1991 a od té doby má na kontě celkem 12 knih. Krvavý květ je první díl trilogie a zároveň první autorčinou knihou, která byla přeložena do češtiny.

Vyprávění

Příběh sleduje hlavní hrdinku Saru, která se rozhodla po prožitých traumatech přestěhovat do Stockholmu, aby začala nový život. Naneštěstí se sen o životě ve velkoměstě tak úplně nekoná. Sara si může dovolit jen příšerné bydlení u lakomé bytné daleko od centra, kde má omezený přístup do kuchyně i koupelny, a ještě se musí potýkat s podivnými nájemci z vedlejších pokojů.

Jedinou práci, kterou si dokáže sehnat, je podřadné zaměstnání v zaplivaném bistru, kde dělá za mizerný plat holku pro všechno. Obrat nastává ve chvíli, kdy do bistra zavítá půvabná dívka Bella a nabídne Saře práci v centru města za nesrovnatelný plat a bydlení v pohádkovém bytě v centru.

Recenze

Kniha Krvavý květ je z těch knih, které nelze soudit bez toho, aniž bychom si přečetli zbytek trilogie, který autorka chystá. V první knize nastínila hned několik zajímavých dějových linek a podivných záhad, z nichž většina zůstala i na konci otevřená nebo dokonce ještě zamotanější, než se zprvu zdálo. Když už bychom si mohli myslet, že máme rozřešení některých záhad na dosah, nastává naprostý zvrat a čtenář je nucen opět tápat v temnotě.

Sařina dějová linka je proložena novinovými výstřižky z otřesných kauz ze švédské minulosti, které leckdy zasahují až do současnosti. Ty hlavní děj lehce zpomalují a napínají čtenáře až k prasknutí. Zároveň ale úzce souvisejí s podivnostmi, kterými se znenadání zaplnil Sařin život. V jednu chvíli jsem si opravdu nebyla jistá, jestli je blázen Sara, já nebo autorka a než jsem si to stihla ujasnit, došla jsem na konec knihy.

Musím se přiznat, že Sara mi jako hlavní postava nebyla příliš sympatická kvůli svému převážně pasivnímu přístupu. Na to, že autorka je feministka, tak její postava se za sebe vůbec neuměla postavit a po většinu knihy se sebou nechávala celkem zametat. To ale zřejmě souviselo s tím, že si Sara prochází posttraumatickým syndromem a není si po prožitých traumatech ještě úplně jistá sama sebou. Mírné zlepšení nastane až v poslední čtvrtině knihy, ale ta mi díky tomu utekla až příliš rychle.

Nyní mi proto nezbývá nic jiného, než netrpělivě očekávat následující dvě knihy chystané trilogie a doufat, že v nich budou dějové zápletky více rozmotávat než zamotávat. Pro tuto chvíli bude moje hodnocení poněkud přísné, ale trilogii jako takovou zatím nezatracuji. Jsem totiž opravdu zvědavá, jak to všechno dopadne.