RECENZE: Rez a záře hvězd

Lži, manipulace, fyzická a psychická bolest, pocit viny, naděje, dětská nevinnost a lidská naivita. To vše najdete ve skvěle napsaném psychologickém románu Rez a záře hvězd, který je inspirován skutečnými událostmi z USA v letech 1948-1952. Děsivý a bolestný příběh únosu jedenáctileté Sally Honerové pedofilem Frankem La Sallem inspiroval Nabokova při psaní kontroverzní Lolity.

Vyprávění

Příběh začíná v Camdenu ve státě New Jersey. Tichá a samotářšká Sally, která je po smrti nevlastního otce a odchodu své starší sestry osamělejší než kdy dřív, zoufale touží po opravdové partě kamarádek. Z toho důvodu se lehce nechá od svých spolužaček přemluvit ke krádeži v místním obchodě. S vidinou toho, že ji přijmou mezi sebe, schová pod svetr malý zápisník, do kterého v budoucnu chce zapisovat jejich společná dobrodružství.

Vše se ale hrozivě zvrtne, když ji při odchodu zastaví padesátiletý Frank La Salle, který se vydává za agenta FBI a vyděšené Sally oznámí, že je v obrovském maléru. Které jedenáctileté dítě by ale vědělo, že nevinný pokus o krádež většinou končí jenom pouhým napomenutím?

Malá Sally je ochotná svou nemocnou matku, která se stále ještě nevzpamatovala ze smrti svého manžela, uchránit od dalšího zklamání. Slíbí tak, že nikomu neprozradí, co se stalo. La Salle se nejprve pasuje do role jejího kurátora, a poté Sally napovídá, že se u ní přimluví u soudu v Atlantic City, kam ji musí odvézt.

Dívce přikáže, aby doma tvrdila, že odjíždí na prázdniny s jednou ze spolužaček, Vivi, a on bude vystupovat jako její otec, pan Peterson. Naivní Ella Honerová, Sallyina matka, která ví, že pobyt u moře by své dceři sama dopřát nemohla, lži uvěří a Sally s neznámým mužem posílá na druhý konec státu. Pokud jste sami rodiči, jistojistě se teď zhrozíte. Své dítě byste přece nesvěřili cizímu člověku jen tak.

„Jak dlouho si tě tam nechají?“ zeptala se už přívětivěji. Prázdniny u moře. To zní opravdu nádherně.
Sally zavrtěla hlavou. „Nevím, mami. Snad týden?“
Nemůže toho Sally moc dát, ale tohle by mohla. Koneckonců je to pořád ještě dítě. A teď by se s ní někdo chtěl skamarádit. Jak by jí to mohla odepřít?
„Jak jsi říkala, že se ti lidé jmenují? Petersonovi?
„Ano, mami. Řekl, že ti dnes večer zavolá. Dala jsem mu naše telefonní číslo. Zítra pojedeme autobusem do Atlantic City.“

Nezapomínejme ale, že věci v polovině minulého století fungovaly trošku jinak. Ella dlouho věří, že pro Sally udělala to nejlepší. Dokonce jí pravidelně chodí dopisy plné nadšeného vyprávění o zábavním parku a odpolednech na pláži s cukrovou vatou. Srdce se jí ale téměř zastaví, když u nich zazvoní skutečná Vivi Petersonová, která chce Sally pozvat na zmrzlinu.

Následně nás čekají měsíce, kdy teď už policií hledaný Frank La Salle, lži stále přiživuje a nabaluje na ně další a další. Sally trpí nejen obrovským pocitem viny, ale i stesku, smutku a zoufalství z toho, že neví, čemu má věřit. Všem je vám jistě jasné, že v příběhu budeme svědky i fyzického týrání a znásilňování. Z vyprávění puká srdce a já sama jsem si musela nejednou dolít sklenku červeného, abych zvládla dočíst do konce.  

„Pojď,“ řekl toho rána ještě dřív, než vyšlo slunce. „Je čas jít.“
„Pojedu domů?“ zeptala se s nadějí. Ještě napůl spala, schoulená do klubíčka na kraji postele jako stínka v zahradě jejich nevlastního otce.
„Domů? Ty si myslíš, že by tě už nehledali, kdybys jim doopravdy chyběla? Je to víc než měsíc, Sally. A oni celou tu dobu věděli, kde jsi.“

Recenze

Zda se naplnila moje naděje, že dětskému utrpení bude brzy konec a Sally se vrátí v pořádku domů a znovu se setká se svou rodinou, vám samozřejmě neprozradím. Co vám ale mohu zaručit je, že knihu nebudete chtít odložit, budete hltat stránku za stránkou a dlouho do noci budete o osudu toho nešťastného dítěte přemýšlet.

Vyprávění z pohledu Sally se totiž střídá s příběhem vedlejších postav, její matky Elly, sestry Susan a jejího manžela Ala a dalších lidí, kteří se s dvojicí hledanou v několika státech setkali. Některé kapitoly jsou plné lítosti, soucitu, některé zase plné naděje a odhodlání.

Pro čtenáře psychologických románů bude čtení knihy Rez a záře hvězd opravdovým zážitkem. Autorka v následném doslovu uklidňuje přiznáním, že některé pasáže byly pouhým dílem její fantazie. Ani policie totiž netušila, jak se povedlo muži dívku dostat do svých spárů a odvézt daleko od rodiny, nedokázala odhalit, proč se Sally nikdy nepokusila utéct nebo vyhledat pomoc. Při ročním pátrání ale Greenwoodová získala mnoho pravdivých střípků událostí, kterých se snažila držet.

Nejvíce snad mohl tento článek nalákat ty z vás, kteří četli právě výše zmíněnou Lolitu od Vladimira Nabokova. Já ale upřímně přiznám, že Lolita pro mě byla velice náročným čtením. Naproti tomu román Rez a záře hvězd o čtyři sta stranách jsem si velice užila, přečetla jsem ho během dvou večerů, a s čistým svědomím ho mohu doporučit všem odvážným čtenářům.