RECENZE: Království slepých

Autorka

Království slepých - příběh

Je krutá kanadská zima my jsme opět v malebné vesničce Three Pines. Dá se říci, že se tu nic nezměnilo. Inspektor Gamache je stále suspendovaný. Důvodem je poslední jeho případ, kdy se do oběhu zřejmě dostala zásilka nových nebezpečných drog. Armand Gamache ale nezahálí a za pomoci svých bývalých věrných kolegů a možná ještě někoho, dělá vše pro to, aby drogy našel a nedostaly se do ulic. Snad ještě není pozdě…

Dojde však k ještě jedné, zajímavé události, která zpočátku vypadá sice záhadně, ale ne nebezpečně. Armand Gamache, majitelka místního knihkupectví Myrna a jistý mladík z Montrealu jménem Benedict, obdrží od notáře Luciena Merciera pozvání na starý opuštěný statek. Tam se dozví, že se mají stát likvidátory závěti jim zcela neznámé ženy, která nedávno zemřela. Svým potomkům v ní odkazuje obrovské jmění…

Při bližším zkoumání se ale ukáže, že ono jmění zřejmě vůbec neexistuje. O co tady tedy vlastně jde? Tato otázka nabere na daleko větším významu, když se posléze v troskách zříceného statku najde mrtvola. A ať už v jedné nebo druhé linii příběhu, mrtvých bude víc a některým postavám půjde doslova o život. Zdá se, že nic není takové, jak to zpočátku vypadalo.

Nově příchozí měl na sobě dlouhou čepici s červenobílými pruhy. Zužovala se do dlouhatánského cípu zakončeného bambulí, který se mu plazil po zádech, a jak se muž vzdaloval od auta, táhl ho za sebou ve sněhu… Ať už šlo o kohokoli, pulzoval životem stejně, jako byl jejich mrtvý hostitel vysušený.

Verdikt

Já osobně patřím přesně k těm čtenářům, o kterých mluvím v úvodu. Když jde o detektivky, mám nejraději ty klasické, anglického typu. A takové jsou právě i ty, co píše Louise Pennyová, ale mají ještě něco navíc. Vždycky mě zaujmou znalosti této autorky, pokud jde o výtvarné umění, historii a literaturu. Dozvídám se tak mnoho zajímavého i nového z těchto oblastí a dojímají mě úryvky a citace z různých literárních děl, které pokaždé krásně sednou do kontextu. Obdivují také schopnost autorky zaujmout spíše než samotnou zápletkou, příběhy jejích postav, prostředím, ve kterém žijí, a především celkovou atmosférou. Tu vytváří úžasným popisem přírody a také, samozřejmě, kulinářských lahůdek, které připravují Gabri a Olivier ve svém bistru, kde se všichni obyvatelé Three Pines rádi scházejí a společně vše probírají.

Louise Pennyová se také důkladně zabývá vzájemnými vztahy lidí, nejenom v samotné vesničce. Tam si všichni pomáhají, jak mohou a mají se rádi, ale jinde to může být jinak. Pohnutky k jednání všech protagonistů dokáže čtenáři tak vysvětlit, že nakonec nezůstane nic nepochopitelného. Za to vše si zaslouží ovšem pochvalu i dnes už dvorní překladatelka Louise Pennyové, Lenka Uhlířová, protože vystihnout zamýšlenou atmosféru a vše ostatní i v našem rodném jazyce, je velké umění. Chválím také opět krásnou a výstižnou obálku z rukou výtvarnice Soni Šedivé a vám, milí čtenáři, přeji, ať si tento příběh užijete se vším všudy – a je jedno jestli knížku od Louise Pennyové držíte v ruce poprvé, anebo už příběhy inspektora Gamache znáte – v obou případech budete spokojeni, to vám slibuji.

Hodnocení: 100 %