RECENZE: Kořist

Eileen je šťastná dvaadvacetiletá dívka. Má skvělé přátele, milující rodiče a bratra... a život před sebou. Aspoň si to zatím myslí. Touží zažít velké dobrodružství, a to se jí doopravdy splní. Jak toho však bude nakonec litovat, to si nepředstavovala…

Pár metrů od ní zapraskala větvička. Eileen sebou trhla a pevně semkla rty, aby ztišila svůj sípavý dech. Nevěděla, co větvičku zlomilo. Ať to bylo cokoli, pronásledovalo ji to už více než hodinu…

Na konci prázdnin se Eileen vydá na pěší túru do hlubokého odlehlého Ashloughského lesa na úpatí Cobb Mountain. To by ještě nebylo tak zlé, kdyby se ovšem nevydala po těch nejnáročnějších, a především nevyznačených stezkách, mimo turistickou zónu. Ještěže o sobě pravidelně dává vědět rodičům a na Facebook, a všechno si fotí. Jednoho dne se však zničehonic zcela odmlčí…

Její rodiče a bratr Chris začínají být čím dál znepokojenější a stejně tak její přátelé. Nejvíc asi podivínský Todd, který Eileen tajně miluje, ale i ostatní - věrný Chrisův kamarád Flint, se svou zdánlivě povrchní dívkou Hailey, a její nejlepší kamarádkou, pohotovou a chytrou Annou – mají strach.

Když už je to několik dní, co se po Eileen slehla zem, vydají se do města její rodiče. Na policii jim poněkud vyhořelá, a v životě ne moc šťastná, vyšetřovatelka Carla slíbí svou pomoc, avšak ve skutečnosti tento případ více-méně odloží a příliš se o něj nestará. Eileen je ale tam někde v lese, a možná, že ještě žije! To si uvědomuje i Chris – přestane spoléhat na policii, sebere své přátele, a vyrazí svou sestru hledat sám. Netuší však, že Todd už je předběhl…

Carla Delgadová sklonila hlavu, když vcházela na policejní stanici. Zbytky kocoviny jí pulzovaly v zadní části lebky. Probudila se pozdě a musela vynechat sprchu, takže se cítila ulepená a špinavá. S trochou štěstí se možná dostane až do své kanceláře, aniž by musela promluvit s další lidskou bytostí.

Eileen, Todd a Chris se svou partou jsou tedy v lese – a něco děsivého je tam s nimi. Nechtějte po mně, abych vám nyní vylíčila, co se bude odehrávat. Byl by to jeden spoiler za druhým a já bych vás o ten pravý zážitek nerada připravila. Stačí když řeknu, že jisté náznaky najdete už v úvodu knihy, kdy Eileen zabloudí a cosi velikého a nadlidského ji začne sledovat. Když se pak najde její fotoaparát, některé fotografie o mnohém vypovídají a stanou se pak v pátrání možná klíčovými.

Prozradím ještě, že dění graduje stránku po stránce takovou rychlostí, že je nebudete stačit otáčet. Je plné nečekaných zvratů, které vám způsobí nejeden šok či úlek. A můžete mi věřit, že této tajemné záhadě nebudete schopni přijít na kloub – to se vám povede až na úplném konci, ale pouze za pomoci samotné autorky. I duchy budete tentokrát hledat jen těžko, i když občas asi zapochybujete.

Spadl do řeky a několikrát zaklel, když mu ledová voda zmáčela pravý bok. Zmítal sebou a snažil se vyškrábat na nohy, ale když ho zrádné kameny opět vyvedly z rovnováhy, znovu spadl...

Pokud jde o postavy, mají různé a velmi odlišné charaktery, podle nichž také většinou reagují. Není to překvapivé, ale svým způsobem zároveň i je, protože vám se nebude chtít věřit, že by se tak, jak očekáváte, skutečně zachovaly. Ale ony ano, a to pro vás bude v tom šíleném napětí vlastně úleva.

V některých zahraničních recenzích jsem se dočetla, že Chris a jeho kamarádi se podobají oné známé partičce Scooby Doo. S tím mohu částečně souhlasit, trochu mi ji také připomínali, ale Darcy Coates až takhle nízko neklesla. Zachovala kvalitu, správné napětí, úžasnou přírodu, a dokonce i něco k zamyšlení. Vůbec bych se nedivila, kdyby se v budoucnu chtěl někdo ujmout jeho zfilmování.

Vše se seběhlo během dvou vteřin, z Chrisova pohledu to ale bylo jako věčnost. Viděl každý detail, slyšel každý zvuk. Anna odmotávala provázek z borovice. Ten uvázl v suku v kůře, a když ho vytrhla, Chris zahlédl záblesk čehosi tenkého jako pavučina a téměř neviditelného. Okamžik na to sletěla čepel ze stromu…

Román Kořist je tedy v první řadě thriller, ale také hodně strašidelný horor a velmi dobrá detektivka. Já osobně mám raději takové ty tajemné příběhy, kdy se mohu domýšlet podle své fantazie, třeba až do mystických výšin. Darcy Coates to však tentokrát vzala přímo a na tvrdo. Ani to není špatné, a nebojím se říct, že pro někoho to může být dokonce výborné, a tak prohlašuji, že i když si příště sice asi dám spíš zase tu svou oblíbenou a osvědčenou kávu se smetanou, báječně jsem si početla.