RECENZE: Kámen, nůžky, papír – Drama s šokujícím koncem

Kdyby měl každý příběh šťastný konec, neměli bychom důvod začínat znovu. Život je především o volbách a o tom, jak se dát znovu dohromady, když se vám všechno hroutí pod rukama. Což se stává nám všem. Dokonce i lidem, kteří předstírají, že ne. To, že nedokážu rozpoznat manželčinu tvář, ještě neznamená, že nevím, kdo je.

Příběh

Adam Wright trpí prosopagnosií neboli obličejovou slepotou. Podle tváře nikoho nikdy nepozná, dokonce ani svou manželku. Přesto je už deset let ženatý. Živí se jako scénárista filmových adaptací románů, i když raději by byl sám spisovatelem. Právě vyráží se svou manželkou Amélií, která pracuje v psím útulku, a s jejich psem Bobem, na prodloužený víkend do Skotska. Amélie totiž vyhrála v tombole několikadenní pobyt ve skotském Blackwateru a napadlo ji, že by tam opět mohli s Adamem k sobě najít cestu. Jejich manželství se hroutí a možná, že tohle je poslední šance.

Cesta je vzhledem k silné sněhové bouři náročná, Amélie řídí a trochu bloudí, ale nakonec přece jenom dorazí na místo. Čeká je však překvapení – údajný penzion je starobylá kaple ve světem zapomenuté krajině, která navíc vypadá děsivě opuštěná.

Klíč hladce zapadne do zámku obrovských dveří a Adam s Amélií vstoupí dovnitř. Zatím ovšem ještě netuší, že tímto okamžikem začíná jejich nepředstavitelná noční můra, plná temných lží a tajemství, vyplouvajících napovrch, a že tam venku je ještě někdo. Netuší ani, že nad tím vším se jako přízrak bude vznášet duch Adamova mentora, světoznámého spisovatele Henryho Wintera…

Zrovna když se začínám uvolňovat, ozve se podivné klepání a škrábání na jedno z oken. Bob zaštěká a mně se rozbuší srdce, když si všimnu, jak na sklo buší cosi podobného ruce kostlivce. Ale je to jen strom a jeho holé, kostnaté větve, které ve vichřici naráží do budovy.

Recenze

Autorka zvolila neotřelý a pro mě velice poutavý styl. Jednotlivé kapitoly jsou střídavě vyprávěny každou ze tří hlavních postav, z jejich vlastního pohledu, čímž se zároveň postupně dozvídáte jejich tajemství a jste jimi systematicky šokováni. Tyto kapitoly jsou ještě prokládány dopisy, které píše Adamovi jeho manželka vždy v den výročí jejich svatby a rekapituluje v nich a hodnotí předchozí rok. Najdete jich zde dvanáct a dokonale vám zamotají hlavu. Nebojte se, nakonec se všechno vyjasní.

Někteří lidé říkají, že manželství je jako víno a s věkem se stává lepším, ale asi záleží na hroznech. Určitě jsou roky, které byly příjemnější než jiné, a kdybych mohla, tak bych je s radostí zalahvovala.

Britskou spisovatelku Alici Feeney jsem, přestože jí u nás vyšly už dvě knížky, neznala. O to víc jsem byla překvapená z toho, co jsem si přečetla. Čekala jsem jen tak nějakou detektivku a dostala jsem vynikající psychologický a strašně napínavý román. Vůbec jsem se od něho nemohla odtrhnout a když skončil, bylo mi to líto. Nic podobného jsem v žánru thrilleru ještě nečetla, ale jak už jsem zmínila v úvodu, žánr v tomto případě vlastně není úplně čistý. Má v sobě od všeho kousek – od první stránky je strašidelný, čím dál čtete, tím je záhadnější, a díky zjevně úmyslném dávkování pravdy po malých kouskách, je úplně mrazivý.

Protagonisté řeší svoje manželské problémy, minulost sahající až do jejich dětství, a také budoucnost, což by znělo možná jako klišé, kdyby to nebylo tak moc ze života. Tajemná až mysteriózní atmosféra dohromady s úpornou snahou protagonistů přijít na kloub svému vztahu, vytváří příběh navíc svým způsobem i romantický. Ale rozhodně ne povrchní. Neuvěřitelně zajímavý námět i zápletka, a naprosto nečekaný závěr si bez váhání vysloužilo mých jasných 100%.

Hodnocení: 100 %