Jiskra: Strhující příběh s šokujícím závěrem, na který jen tak nezapomenete! | RECENZE

Román Jiskra je mým prvním, a rozhodně ne posledním románem od polské autorky Moniky Rutky. Když jsem knihu brala do rukou, těšila jsem se na young adult oddechovku, ve které bude plno romantiky a nějaké ty žhavější scény. Nakonec se ale ukázalo, že jsem se spletla a jsem za to ráda. I když je kniha hodně dlouhá a někdy jsem měla pocit, že kapitoly nemají konec, něčím mě zasáhla. Nejprve jsem se do čtení musela trochu nutit, po pár kapitolách jsem se už nemohla dočkat, až přijdu z práce a budu moct pokračovat ve čtení. Mezitím jsem samozřejmě nad dějem přemýšlela a těšila jsem se, co bude dál.

Jiskra je plná rodinných dramat, tajemství a lží a musím říct, že během některých momentů jsem ani nedýchala. Nejvíc ze všeho mě dostal závěr – autorka v něm odpálí totální bombu a vy zůstanete hledět s pusou dokořán. Až se trochu vzpamatujete, přečtete si jej znovu, abyste si ujasnili, že jste vše dobře pochopili a začnete na Googlu hledat druhý díl. Pokud nevěříte, počkejte si a uvidíte, že po přečtení na tom budete úplně stejně, jako já.

Jiskra

Během všech dramatických událostí a odhalování kostlivců, kteří začnou vypadávat ze skříní jednotlivých postav, se pozvolna (hodně pozvolna) rozvíjí vztah mezi Chasem a Lizzy. Jejich linka mě moc bavila, od začátku byla z každého řádku cítit přitažlivost, která mezi nimi panovala a já jsem se nemohla dočkat, až se z přeskakujících jiskřiček stane pořádný plamen.

Kniha je vyprávěna jen z pohledu Lizzy a musím uznat, že její postava se autorce opravdu povedla. S hlavní hrdinkou prožijete každičkou emoci, budete cítit její zoufalství, paniku, svíravou úzkost, únavu i bezmoc. Kniha je plná hlubokých úvah a Monika Rutka postavou Lizzy ukázala, že přenést na čtenáře emoce rozhodně umí. I z toho důvodu se těším, až si přečtu pokračování, na které (doufám!) nebudeme čekat dlouho. Napínavým závěrem i originálním příběhem se autorce podařilo přilákat čtenáře ke koupi dalšího dílu, protože nevím jak vy, ale já nutně potřebuji vědět, co se dělo dál.

Od našeho návratu z klubu mi všechno připadá pokřivené. Jako kdybych se najednou ocitla v úplně jiné realitě. Čím déle o tom přemýšlím, čím víc se do všeho nořím, tím víc pochybuju, tím víc mám otázek a představ. Začínám pochybovat o všem, co vidím a slyším. Mám pocit, že mi teď všichni lžou, ačkoliv ani já nejsem upřímná. Je to snad karma? Zaplatím za to, že ani já neříkám pravdu?

Ke knize mám dvě drobné výtky. Kromě šíleně dlouhých kapitol mi přišlo neuvěřitelné, že se na jednom místě potkalo tolik kuřáků. V celém románu se nenašla jediná postava, která by nekouřila, což mi trochu vadilo. Kouření bylo zmíněné na každé straně, což mě štvalo, a nejen proto, že sama nekouřím. Vadilo mi, že se tím kapitoly zbytečně prodlužovaly a myslím, že kouření dostávalo v knize zbytečně moc prostoru.

Co k románu říct závěrem? Snad jen že si jej musíte přečíst. Asi nikdy jsem nečetla knihu, jako je tato. I když mě na ní pár věcí štvalo, dostala se mi pod kůži a myslím, že ji dlouho nedostanu z hlavy. Je o přátelství, zradách, tajemstvích i lásce k rodině, sobě i přátelům. Je plná emocí, které pocítíte z každé věty a já se nemůžu dočkat dalších dílů. Něco mi říká, že se máme na co těšit!