RECENZE: Jiné místo – držte se od tohohle lesa dál!

Tak nějak pořád doufám, že debilita některých lidí má skrytý smysl nebo poslání. Člověk přece nemůže být kretén jen tak – pro nic za nic...

Láska, příroda a mlha

Monika čekala na pořádného kluka hodně dlouho, takže když se konečně jeden pořádný objevil, rozhodla se vztahu naplno oddat. Co na tom, že její představa ideální dovolené zahrnovala wellness procedury a pohodičku, když chce Oliver výlet na kolech, ráda se přizpůsobí. Kéž by se bývala rozhodla jinak. Několik chvil strávených v malebných Luhačovicích a ihned sednout na kola a vyrazit do přírody. Cyklotrasa zavedla zamilovaný pár na lesní cestu, která se pomalu propadala do čím dál hustší mlhy. Poté se výlet začal rychle překlápět do tragédie a děsu.

Všechno je jinak

Problém může nastat ihned po prohlédnutí obálky. Mlha ve mně okamžitě začala evokovat stejnojmenný román od Stephena Kinga a očekávání tím citelně vystřelila do výšin. Nemám vůbec v úmyslu tyto dvě knihy jakkoliv srovnávat, ale jisté podobnosti v příběhu nešlo přehlédnout. Samozřejmě mluvím o tajuplné mlze a tím, co se v ní může potenciálně skrývat. Nakonec se totiž ukázalo, že autorčina mlha není tak hustá, jak by se mohlo zdát, a když skrz ni prohlédnul, musím přiznat, že jsem pocítil lehké mrzení.

Naše třída, to byli solárkoví metrosexuálové a odbarvené hashtag-pipiny, mezi jejichž záliby patřilo sdílení selfíček s výstřihem a výroba veganského smoothie z vloček, sezamu a naklíčeného zrní...

Autorčin styl psaní společně s ironickým podtónem na mě velice dobře fungoval a netrvalo moc dlouho, než jsem si její hrdinku Moniku oblíbil. Koneckonců introverti musí držet pospolu. Jenže v tom může být zakopaný pes, protože Jiné místo se snaží o tajemnou, thrillerovou zápletku, která se trošku bije s oním humorným tónem. Neříkám, že to vyloženě nefunguje, ale rozhodně to celkový dojem zrovna nevylepší.

Kniha je svižná a krátká, což je vlastně paradoxní, protože působí tak, jako by bylo v plánu budovat mnohem obsáhlejší příběh, než ve skutečnosti dostaneme. Celá část s mlhou mi nakonec přišla zkrácená a nevyužitá, stejně jako když se film vystříhá a zbude příliš krátká stopáž, která toho divákovi moc nevysvětlí, ani neposkytne. A to je k sakru velká škoda, protože potenciál rozhodně nechyběl.

Odchod z lesa

Takže ano, vidím to pozitivně, protože stromofóbie se nevrátila. Má dušička toužila po nějakém tom nadpřirozenu a husí kůži, ale toho se jí nedostalo. Možná, že by atmosféru dokázala napravit autorčina hra, kterou ke knize vytvořila, bohužel se ale nechystám do Luhačovic, abych si to mohl ověřit. S Kateřinou to rozhodně nevzdávám, čas strávený s jejím dílkem byl příjemný, ale jen by to bývalo chtělo více toho bu bu bu. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.