Hora v moři – filosofický román pro gurmány. Troufnete si na něj? | RECENZE

Střet světů

Souostroví Con Dao bývalo rájem. Postupem času začal, kvůli nadměrnému rybolovu, místní ekosystém umírat, a kdyby do hry nevstoupila obrovská technokorporace Dianima, možná by došlo k ekologické katastrofě. Dianima odkoupila celé souostroví, vyhnala každého, kdo měl ruce a nohy, nikdo neoprávněný neměl na Con Dao přístup. Nesmrdí ale něco shnilého v království dánském? Jsou úmysly korporace opravdu tak čisté?

Když na Con Dao dorazí bioložka Ha, svářejí se v ní smíšené pocity. Špatné vzpomínky na dřívější návštěvu ostrovů se promíchávají s nadšením pro výzkum chobotnic, který zde probíhá. Místní hlavonožci dokázali něco nevídaného, mají kulturu, písmo, vytvářejí umění, pokročili mnohem dále než jakýkoliv jiný druh, vyjma člověka. Aby toho úžasu nebylo málo, pomáhat s výzkumem bude mladé bioložce, Evrim, pokročilý android, jehož výroba a existence byla postavena mimo zákon. Člověk interagující s chytrými hlavonožci a umělou inteligencí? To chceš!

V naší mysli se nic neudrží navždy, nic se do ní nezapíše nesmazatelným písmem. Žádná zášť, žádná radost. Čas to všechno vydrhne...

Geniální netykavka

Leckdo by si přečetl anotaci a dopracoval se k dojmu, že tady půjde o něco ve stylu Dětí zmaru od Adriana Tchaikovského. Tedy o hlubokou sondu do života a rozvoje jiného živočišného druhu, v tomto případě chobotnic. Jenže Ray Nayler, narozdíl od Tchaikovského, se vydal trošku jinou cestou. Pro někoho zklamání, pro jiného spása.

Autor má spoustu skvělých nápadů, které se nebojí použít. Román se prezentuje ústředním tématem zkoumání hlavonožců, ale realita je odlišná. Příběh se štěpí na tři roviny, přičemž dvě z nich se věnují umělé inteligenci a robotice, ta třetí pracuje s tématem inteligentních chobotnic. Co je ale důležité zmínit, vše je protkáno filosofickým rozměrem, ekologií a hlubokými lidskými myšlenkami. Není to ale zadarmo. Fascinace zajímavými tématy se odráží nad tempem vyprávění, které je pomalé. Asi nebude překvapením, když zmíním, že se nejedná o úplně jednoduchou četbu pro každého. To ani náhodou.

Pozornost, kterou k němu upírala, pokřivila její vzpomínky podobně, jako gravitace hvězdy pokřivuje okolní časoprostor. Všechno stahoval k sobě...

Závěry výzkumu

Jsem jako na trní. Hora v moři mě dokonale rozpoltila. Na jednu stranu vidím ty obří kvality. Zajímavě zpracovaná témata, hluboké myšlenky, které umí zasáhnout, fascinace biologií, technologiemi, vědou obecně. Všechno působí tak solidně a pečlivě. Jenže pak tu máme autora, který při práci na knize ujížděl na odborných vědeckých publikacích, takže je třeba počítat s tím, že se občas beletrie mění na vědeckou práci, a některé věty je třeba přečíst dvakrát, aby se člověk chytil. Vidíte to mé rozpolcení? V podstatě chválím a hejtuji tu samou věc. Asi už vím, jak to martyrium uzavřu. Pokud jste čtenáři Odeonek, pak byste mohli být kompatibilní i s tímto románem. Připravte si dávku trpělivosti a nažhavte mozkové závity, poté vám čtení půjde jako po másle. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.