Hlubiny přináší tajemství, která neměla nikdy vyplout na povrch | RECENZE

Příběh se odehrává ve dvou liniích. V jedné se čtenářům již známí policisté Týr a Karó zabývají zdánlivě banálním sousedským sporem dvou znepřátelených rodin. Ve druhé linii sledujeme počínání mladé lodní kuchařky Gunndís, která na poslední chvíli vzala práci jako zaskakující kuchařka na palubě rybářské lodi. Sousedský spor se však od mrtvých domácích mazlíčků a drobných šarvátek přesune k mnohem závažnějším zločinům. Také kuchařku Gunndís nečeká úplně příjemná plavba, protože se bude potýkat se záhadným záškodníkem. Obě linie spojuje to, že příčina problémů leží někde v minulosti. Co už však neleží v minulosti je kostra člověka, kterou najde islandská obdoba firmy SAKO v jedné ze svých kontejnerů.

Yrsa i ve třetím díle série Černý led vsadila na budování velmi záhadné, skoro až strašidelné atmosféry. Žánrově to opět řadím mezi thriller a horor. Nejedná se však o nějaký krvavý horor, ale o takový ten strašidelný, kdy si mnohdy pohráváte s myšlenkou, jestli se už neděje skutečně něco nadpřirozeného. Napětí je budováno pěkně pozvolna a postupně graduje až k překvapivému rozuzlení. Yrsa střídá jednotlivé dějové linky záměrně tak, aby udržela čtenáře v neustálém napětí v obou příbězích současně. Takhle vystavěnou atmosféru jen podtrhuje prostředí chladného a tajemného Islandu.

Hlubiny

Hlavními postavami Hlubin je opět známá policejní dvojka Týr a Karó. Týr je zajímavý, protože současně řeší záhadu ze své vlastní minulosti. Navíc je to takový romantický dobrák, který nemá úplně štěstí na milostné vztahy. Karó je spíš skvělá parťačka a zajímavé na ní je asi jen to, jak se vypořádává s faktem, že je potomkem přistěhovalců a má tak jinou barvu pleti než typický obyvatel Islandu. Spíš jen tak okrajově se tu mihne také patoložka Idunn, která mi ze všech tří hlavních hrdinů přijde nejsympatičtější a nejzajímavější. Ale naprosto jsem chápal, proč jí tentokrát autorka lehce upozadila.

Gunndís, hlavní postava v druhé dějové linii, je zosobněním asi největšího paradoxu, který jsem v poslední době četl. Je to lodní kuchařka, která se bojí lodí a trpí mořskou nemocí. Má to však samozřejmě svůj důvod. Její zvědavá povaha a odvaha mi však imponovala. Také ji dohání strašáci z minulosti, ale na rozdíl od většiny postav v této knize, se o nich sama zároveň se čtenářem teprve dozvídá.

Shrnul bych to tak, že i třetí díl série táhne hlavně skvěle vykreslená strašidelná atmosféra a pak taky pohodové hlavní postavy, které si umí téměř vždy zachovat chladnou hlavu (asi díky tomu chladnějšímu počasí, co na Islandu panuje). Odradit by čtenáře mohlo pouze to, že ještě nečetli předchozí dva díly série. Ale podle mě to až takovým handicapem není. Hlubiny bych doporučil všem, kteří se rádi bojí a těm, kteří chtějí zažít pravou ledově chladnou islandskou atmosféru.

Pro všechny ostatní mám ještě bonusové důvody, proč si knihu přečíst:

1.  Chcete se podívat na Island (ale myslíte si, že potřebujete ještě další věc, čeho se bát, kromě letadel, zemětřesení a vybuchujících sopek).
2.  Potřebujete zjistit, co jedí rybáři na lodi (a možná vás překvapí, že to nejsou ryby).
3.  Ujistíte se, že máte sousedy úplně v pohodě (pokud váš pes záhadně nezemřel na otravu).