Hlad coby sžíravá nemoc v patách osadníků. Vyrovná se Simmonsovu Terroru? | RECENZE

V Terroru jsme sledovali Franklinovu expedici za účelem nalezení bájné severozápadní cesty skrze pól, která skončila naprostou (a dodnes záhadnou) tragédií plnou utrpení, smrti a údajného kanibalismu. V Hladu se dostáváme k neméně nepříjemným událostem. Donnerova výprava byla podnikem skupiny několika desítek osadníků, kteří se s krytými vozy a tažnými zvířaty rozhodli absolvovat náročnou cestu do slunné Kalifornie za vidinou lepších životních podmínek. V tom se zásadně odlišují od Franklinovy expedice, kde se jednalo o námořníky přece jen více zvyklé na náročné podmínky než obyčejní lidé. Vše kvůli špatným rozhodnutím a mizernému načasování dospělo do naprostého fiaska, kdy lidi u hor dostihla zima, díky níž byli nuceni s nedostatkem jídla u zasněženého průsmyku čekat na oblevu. Došlo na nesmírné utrpení, strádání, smrt desítek osadníků, a i zde na údajný kanibalismus. Ve Spojených státech je dodnes na celou událost pamatováno jako na jednu z nejtragičtějších etap osídlování Divokého západu. Jako na odstrašující příklad toho, jak zle může dopadnout Americký sen. Pochopitelně se tak látka stala předlohou pro filmy i knihy. Jak se toto téma tedy povedlo uchopit v tomto případě?

Alma Katsu v Hladu skutečně přináší podobně strukturovaný příběh, jako už zmiňovaný Simmons. I proto se neubráním srovnávání. Namísto děsu dostáváme pomalu, pozvolna budovanou atmosféru, která postupně graduje až… vyzní maličko do prázdna. S Hladem je potíž hlavně v čtenářském očekávání. Pokud chcete děsem nabitý horor, při kterém vám bude tuhnout krev v žilách, jste tady špatně. Tady se na to jde trochu jinak. Přesto ale o temné a děsivé okamžiky není nouze. Nejvíce děsí strach z neznáma, tajemná nemoc a lidská paranoia. Spisovatelka si zkrátka zvolila skvělé téma a upravila ho po svém. Trochu zamrzí, že zde jsou vypuštěny střety karavany s indiány, ke kterým mělo na cestě ve skutečnosti docházet, a jsou nahrazeny nadpřirozenými monstry a přítomností tajemného kmene s podivnými rituály, se kterým se ale seznamujeme okrajově prostřednictvím jiné postavy, jež se výpravy neúčastní.

Přesto vše skvěle funguje i díky atmosféře prostředí neprobádaného území, v němž žije onen zvláštní kmen indiánů, dávající oběti děsivému duchovi. Přiznám se, že Donnerovu výpravu a okolnosti kolem ní jsem před přečtením díla neměl dopodrobna nastudované (zatímco třeba u Terroru jsem paralelně četl Erebus Michaela Palina, jenž skutečné události celkem zevrubně mapoval), a byl jsem tak odkázán na googlení a nějaké ty informace obsažené v knize. V té je pochopitelně řada událostí a postav upravena, jak autorka sama píše v doslovu. Přesto tu nic nebije do očí a Katsu vcelku věrohodně vykresluje vztahy mezi jednotlivými účastníky výpravy. A jak už to u dobrých hororů bývá, největší hrůzy tu plynou od lidí a démonů, které si nesou v sobě. I onen titulní hlad coby choroba, měnící pomalu lidi v nemyslící monstra, toužící po lidském mase, tu funguje spíš jako jakási paralela k úpadku, kterému Donnerova skupina čelí. Jako nezřízená síla přírody, se kterou není radno si zahrávat.

Verdikt

Rozvláčná kniha, jež je paradoxně moc krátká. Tak bych shrnul Hlad. Na rozdíl od Simmonsova Terroru, který jakousi uspokojující tečku nabídl, v Hladu jde spisovatelka možná ještě mnohem víc proti čtenářově očekávání a kýžená katarze nepřichází. Vše tak nějak skončí, a i když vím, že to byl záměr, nějaké finále a více zodpovězených otazníků mi tu chybělo. Stejně tak Donnerova výprava je opředena mnohem méně otazníky a je tak více příběhem, odrážejícím špatná rozhodnutí a drsnou realitu divočiny než mrazivým hororem s nadpřirozenými prvky. Nad celým dějem se celou dobu vznáší vědomí jaksi předurčeného špatného konce. Přesto, jak rozvláčný příběh je, a kolika postavám autorka věnuje pozornost, se Hlad čte opravdu svižně.

Trochu mě mrzelo, že kniha není delší. Vůbec by mi nevadilo, kdyby se dostalo ještě více prostoru jednotlivým postavám a jejich motivacím. V poslední třetině jsem měl pocit, že se vše uzavřelo možná až moc rychle. Vůbec bych se nezlobil, kdyby autorka trochu přitlačila s děsem, a také více rozvedla samotnou záchrannou výpravu. Ale možná je celé dílo díky nejednoznačnosti konce a palčivě otevřeným otázkám daleko působivější. Po pravdě nevím a zůstávám v tomto rozpolcený. Ne však v tom, že Hlad je určitě dobrá kniha, která si rozhodně zaslouží vaši pozornost, pokud máte rádi mix skutečných událostí, fikce a lehounkého závanu nadpřirozena. Ostatně, o tom, jak to bylo doopravdy je materiálu rovněž dost…