RECENZE: Geostorky – Poznejte odvrácenou tvář planety Země

Kam až Ephriam dohlédl, všude viděl jen smrt. Tichou smrt. Tak tichou, že mrtvoly neobletovaly ani jinak v africkém horku všudypřítomné zeleně se lesknoucí mouchy. Ani ony té noci nedokázaly smrti uniknout...

Poznání bez hranic

Není to moc veselé. To je má nejsilnější myšlenka na tento kus literatury, shrnutá do jedné věty. V podstatě se jedná o seznam katastrof dneška, včerejška a možná i budoucna. Rozmanitost je ale neskutečně obrovská. Rozsáhlost témat, kterým se Petr věnuje, je opravdu úctyhodná. To ale předbíhám.

Co vám tedy Geostorky nabídnou? Tak například vzpomínku na snímek Interstellar! Ovšem nepříliš veselou, protože ono vzpomínání se bude týkat prachových bouří. Dále si užijeme nemálo vln tsunami, selhání jedné chemičky, prolétneme změnami počasi, ozonovou dírou a zaměříme se na několik sopek, které nám nedají spát. Výčet témat pokračuje dál, nicméně musím držet představení v rozumných mezích.

Tlaková vlna je všechny vyvrátila a následný žár spálil. Už první pohled na náměstí připomínal výjev z pekla. Všude se povalovala mrtvá těla...

Geostorky

Procházka pekelnou zahradou

Dámy a pánové, já jsem to přežil! Neskutečná porce nebezpečí a netušených osudů mi prošla pod rukama, a já jsem pořád tady a můžu vám o svém dobrodružství vyprávět. Spoiler: pokud uvažujete, že se přestěhujete na západní pobřeží Spojených států amerických, možná byste si četbu této knihy měli rozmyslet.

Geostorky byly ve válce. Ptáte se proč? Neustále se totiž rvaly o to, jestli jsou více geo, nebo storky. Nakonec to však byla plichta, i když těsná. Jak už jsem psal dříve, souboru povídek nelze upřít rozmanitost, která navzdory složitým tématům udržuje jakousi hravost, a díky tomu nezačne čtenáře nudit. Jakmile totiž začne edukativní část výrazně zastiňovat tu příběhovou, dostaví se pocit suchopárného biflování. Onen pocit jsem zažil jen jednou jedinkrát, a to když se autor věnoval v několika dílech po sobě jdoucích pouze sopkám. To jsem se v myšlenkách pomalu začal vracet do časů maturitního svaťáku. Pokud jsem mezi vámi urazil nějakého milovníka sopek, nechť přijme má slůvka omluvy.

I ten nejmenší zásah do krajiny totiž může otevřít chřtán nenasytného monstra, které zblajzne během pár let tisíce metrů čtverečních jako malinu a přemění místo v neúrodnou a neobyvatelnou oblast...

Geostorky, ilustrace

Quo vadis, lidstvo?

Nasadil jsem svůj pragmatický pohled na věc, nechal se pohltit četbou skutečností, o kterých jsem neměl ani tušení. Potěšil mě samotný text, při jehož čtení jsem měl pocit, že autor přistupoval k psaní s entusiasmem a plnil stránky zkušenou a sebejistou rukou. Petra Brože neznám, X twitter nepoužívám, ale ani na vteřinu jsem nezapochyboval o jeho schopnostech. Když do této literární rovnice přihodím ještě ilustrátorské schopnosti Lucie Škodové, vychází mi z toho velice příjemný výsledek, který je hoden vaší pozornosti. Jen je třeba přijmout fakt, že lidstvo není vždy zrovna nejmoudřejší a ta naše modrá rodná hrouda není vždy hodná holka. Dokáže být totiž často i nemilosrdná, zabijácká mrcha. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.