RECENZE: Geneze

Hned na počátku příběhu, v předmluvě, se seznámíte s mladou sociální pracovnicí Kerou Jacobsenovou. Dlouho se u ní ale neohřejete. Kera se po rozchodu s dlouholetou známostí odstěhuje do New Yorku. Zakrátko si zde najde nový vztah a brzy zjistí, že je těhotná. Ještě dříve, než se však s touto radostnou událostí stihne svěřit své nejlepší kamarádce Madison, zemře. A bude to právě Madison, která Keru najde mrtvou v jejím bytě. Ač Kera nikdy žádné drogy nebrala, vše nasvědčuje tomu, že se předávkovala…

„Na manhattanské Lower East Side bylo sychravo a větrno. Noční oblohu zahalovaly těžké mraky. Blížila se jarní rovnodennost, ale zima se stále ještě nehodlala vzdát. Snažila se to dokázat několika zbloudilými sněhovými vločkami, které se snášely z mračen vířících na nebi jako nějaký čarodějnický lektvar.

Keřino tělo se ocitne na pitevní stole doktorky Laurie Mongomeryové. Běžný případ, jak by řekli všichni patologové. To by ale u pitvy nesměla být přítomna nová rezidentka, každému (vsadíme se, že i vám) nesympatická Aria Nicholsová. Aria, která zažila něco velmi ošklivého v dětství, sice možná postrádá slušné chování, empatii (zvláště k mužům), a je až příliš přímočará a prakticky neuchopitelná, chytrost a vysoká inteligence jí však rozhodně nechybí. Je také vidět, že je přirozeně talentovaná, co se oboru forenzní patologie týče. Při pitvě Kery Jacobsenové totiž zjistí, že nevykazuje žádné znaky obvyklé pro drogově závislé, a navíc k překvapení všech, objeví několikatýdenní plod. Otázkou zůstane, kdo je otec?

Aria se nekompromisně rozhodne to zjistit. Vzhledem k tomu, že Laurie momentálně rozptylují její vlastní starosti – dospívající syn, autistická dcera, nezkrotný manžel, a především znepokojující bioptický nález s rozhodnutím o nutné operaci, dá Arii volnou ruku. A tady se rozběhne neuvěřitelný a nervy drásající příběh, založený v podstatě na dědičnosti a rodokmenu. Odehraje se toho ještě hrozně moc a bude to nervák. Nebudu nic prozrazovat, snad jen to, že po celou dobu budete za hlavní hrdinku považovat Arii Nicholsovou, a že se vám to, tak jako mně, pěkně vymstí.

Spatřila pouze pár vzdálených maličkých zářících bodů, pravidelně rozmístěných podíl stěny tunelu. V tom okamžiku se objevila světla přijíždějícího vlaku a za vteřinu slyšela rachot, jako by se otřásala země, následovaný prudkým závanem vzduchu vyráženým z tunelu. Hypnotizovaná bouřlivým příjezdem černého monstra nemohla od tmavého otvoru odtrhnout oči. Třistašedesátitunový kolo se bleskovou rychlostí blížil k ústí tunelu…

Kdo je tedy tím skutečným hrdinou? A podaří se krutého vraha a otce nenarozeného miminka zároveň, nakonec najít? Snad ano, budete doufat, a také pochybovat, protože všudypřítomné ohrožení, jako kdyby nemělo nikdy skončit….

Ostatně, ani Robin Cook, jak je vidět, ještě zdaleka nekončí. Medicíně a jejím záhadám zasvětil život a chce toho ještě tolik stihnout říci… Jednu knihu dokáže (prý) napsat za šest týdnů! A to i přesto, že sdělovaná lékařská fakta chvílemi zastiňují skutečný, i když fiktivní příběh. Příběh je myslím to hlavní, co čtenář chce, a nikoliv vědeckou publikaci smíchanou, jako hrušky a jablka, s něčím tak odlišným, jako je beletristický detektivní thriller. Mám-li chuť na hrušku, dám si hrušku, a podobně to mám i s jablky. A tak se mi stalo, že jsem některé části zkrátka přeskočila. To jistě není dobré (pak jsem se k nim zase vrátila), ale pro koho vlastně? Pro autora nebo pro čtenáře? A není to škoda?

Perfektní zápletka, šokující rozuzlení, neskutečné zvraty a dokonalé vykreslení postav je totiž naprosto mistrně odvedenou prací, a to mě osobně ke spokojenosti úplně stačí. Nakonec, jak vidíte, román Geneze přece jenom pochválím. Je čtivý, napínavý, má všechno, co má dobrá detektivka mít….a pokud vás extrémně zajímá lékařské prostředí, má ještě něco navíc.

Hodnocení: 70 %