Farma zázraků - román plný horké čokolády, tisíců světýlek i lásky vás dokonale naladí na Vánoce! | RECENZE

Skvělá příležitost k vyřešení finanční situace se naskytne, když Stella objeví soutěž na Instagramu. Výhra sto tisíc dolarů by mohla farmu ještě nějakou chvíli udržet nad vodou. Má to ale háček. Stella do přihlášky uvedla, že farmu vede se svým přítelem. S nikým ale nechodí. Koho má požádat, aby s ní týden hrál zamilovaný pár? Má si někoho najmout? Nakonec zaskočí její dlouholetý nejlepší kamarád Luka. Luka a Stella jsou nerozluční. Jejich okolí už roky dumá nad tím, proč dávno nejsou pár. Jejich vztah je ale čistě platonický. Nebo snad ne?

Farma zázraků představuje takovou milou oddechovku, jež vás svou hřejivou atmosférou skvěle naladí na zimu a Vánoce. Nemůže za to jen hezky plynoucí příběh, je to především zásluha místa, kde se odehrává. To je totiž naprosto dokonalé. Teď nemluvím jen o farmě, i když tu myslím především a vybrala jsem z jejího popisu také ukázku. Mluvím o celém městečku, kde žije hrstka obyvatel, kteří se navzájem znají a kryjí si záda. Malá města v románech jsou zkrátka moje srdcovka.

Nic není krásnější než farma ve chvíli, kdy se slunce začíná nořit za obzor, jasně modrá obloha bledne do sytě kobaltové a zpoza mraků se line růžová záře. Stojím vedle ní a snažím se vidět farmu očima někoho, kdo je tu poprvé: nekonečné řady huňatých, zelených stromků, světelné řetězy, které se táhnou všude kolem a s nadcházejícím podvečerem se začínají probouzet k životu, velká červená stodola u cesty s ručně malovanými oblouky, prolézačky pro děti a otevřený seník lemovaný světly plný starých rozbitých traktorů, které jsme přemalovali na soby. A uprostřed toho všeho kluziště, kde z reproduktorů vyhrává Bing Crosby.

Popisy prostředí i emocí se autorce opravdu povedly. Z toho, jak barvitě B. K.Borisonová popisuje farmu, na vás dýchne vánoční atmosféra hned od prvních stran. Máte chuť se zachumlat do deky, dát si něco dobrého, pustit si koledy a užívat si každou větu. Já jsem nejednou zatoužila po tom žít život Stelly, zní totiž jako z pohádky. Uvědomuji si, že ne všechno je v jejím životě růžové, ale mít kolegy, kteří jsou nejlepšími přáteli, každý den se probouzet s výhledem na nekonečné řady stromků a mít práci, která je založená na pohostinnosti a snaze vykouzlit druhým úsměv na tváři, to zní jako sen.

Farma zázraků

Kniha je téměř po celou dobu vyprávěna jen z pohledu hlavní hrdinky. Až na konci najdete pasáže vyprávěné další z postav. To mi nejdříve přišlo fajn, později už tolik ne. Asi bych raději zůstala jen u jednoho vypravěče. Takto mi kniha přišla zbytečně natahovaná a já jsem se začínala trošku nudit. Někdy je méně více a v případě Farmy zázraků to, podle mě, platí.

Hlavní hrdinové byli fajn, hodili se k sobě a jejich povahy mi sedly, i když jsem měla pocit, že jsem je nepoznala tak do hloubky, jako postavy v jiných dílech. Vztah mezi nimi se rozvíjí pomalu, emoce bylo cítit z každé strany a myslím, že takový vývoj událostí se do díla, v němž děj plyne pomalým a příjemným tempem, skvěle hodil. I když to možná nebudete čekat, v románu se objeví i pár erotických scén, takže pokud máte oživení v podobě trochy vzrušení v knihách rádi, i tentokrát si přijdete na své.

Mým největším oblíbencem se tentokrát nestala žádná z hlavních postav. Líbil se mi Beckett. Byl to takový samotář, který neměl rád lidi, moc toho nenamluvil, ale přitom se v něm skrýval empatický člověk mající hodnoty na tom správném místě. Pasáže s ním mi připadaly skvělé, nechyběly jim emoce ani vtip.

Farma zázraků je takovým milým pohlazením, u kterého si odpočinete. Není to kniha, kterou bych mohla číst stále dokola, ale má své kouzlo a věřím, že i vám vyčaruje úsměv na tváři. Zvlášť teď, když se blíží ty nejhezčí svátky v roce!