Dokonale špatný: Je pokračování série Zajatkyně stejně napínavé jako úvodní díl? | RECENZE

Zajatkyně: Dokonale špatný

Na knize se mi rozhodně líbilo prostředí, do něhož byl děj zasazen. Mafie, intriky, svět boháčů, kteří mohou všechno, to mě moc bavilo. Tak, jako jsem zmiňovala v recenzi na první díl, i tentokrát jsem měla pocit, že jsem se ocitla v takové mafiánské pohádce pro dospělé. Také se mi moc líbilo, že autorka se rozhodla zařadit do děje vzpomínky z minulosti a část děje se odehrávala ve stejnou dobu, jako příběh Elly a Ashera. Události, jež byly v prvním dílu podány z pohledu Elly a Ashe, jsme tentokrát mohli pozorovat z jiné perspektivy (Benovy) a myslím, že tohle se autorce opravdu povedlo. Nejprve jsem se bála, že číst znovu o tom stejném bude nuda. Nakonec se ale ukázalo, že je to naopak ten nejzajímavější prvek celého románu!

I když mám k dílu výhrady, rozhodně jej hodnotím pozitivně a někdy v budoucnu se k němu vrátím. Mohla jsem u něj vypnout, zapomenout na každodenní starosti a užít si i nějaké to vzrušení. Na to, že má více než pět set stran, jsem jej přečetla opravdu rychle, což je pro mě takový indikátor kvality. Pokud se se čtením trápím více než týden a dávám přednost jiným knihám, je jasné, že něco je špatně. To se v tomto případě nestalo a román Dokonale špatný doporučuji každému, kdo má rád mafiánské romance a hledá dílo, u něhož může vypnout.