RECENZE: Dokonalá smrt

Podle mě si jen víc všímáme věcí, které nám naši minulost připomínají,“ odvětil Bradley. „Když jde o něco ošklivého, s čím jsme se nesrovnali, tak možná čekáme, že se to bude opakovat.“

Autorka románu Dokonalá smrt, Helen Fieldsová, pracovala jako právnička, ale také jako scenáristka a producentka. První dvě fantasy knihy, které napsala, si vydala sama, svých schopností, a především zkušeností z praxe, však plně využila až v sérii thrillerů s detektivy Lucem Callanachem a Avou Turnerovou. Dokonalá smrt je jejich třetím případem…

Může být smrt dokonalá? Řekla bych, že většina z vás by ji právě takto nenazvala. A otázek je víc. Umíte si možná představit někoho parazitovat na štěstí druhých, ale na jejich zármutku? To asi ne. Odpověď i na to, kdo pod rouškou laskavosti a se zvrhlou radostí ničí životy ostatních a jakou hrůzu prožívá ten, koho zradil člověk, který mu byl oporou, dostanete v příběhu, který se začíná odehrávat ve skotském Edinburghu. Přesněji, na větrné skále nad ním.

Nevinný dron objeví mrtvé tělo nevinné dívky. Jak se sem dostala? A proč je nahá? Vypadá jako kdyby jen spala…

Mezitím, ve stejný den, na druhém konci města, zemře bývalý policista v penzi. Prý spáchal sebevraždu. Tomu však Ava Turnerová, která dostane případ na starost, nevěří.

Dva případy ve stejný den – zdá se, že spolu nesouvisí a ani nevypadají jako trestné činy. Ava si povolá na pomoc kolegu Luca Callanacha, aby se o vyšetřování podělili. Když však na předávkování léky záhadně zemře ředitelka jedné charitativní společnosti, detektivové znejistí. Přestože oběti na první pohled nemají nic společného, něco je spojuje. Všichni tři jsou bezúhonní a způsobem života by mohli jít příkladem. Nemají nepřátele, nezištně pomáhají a důvěřují… Že by se právě to stalo jejich osudem? Oba detektivové, za pomoci svých kolegů, začínají nacházet další a další atributy, které jejich pohled na všechny tři případy zcela změní.

„Ava se zhluboka nadechla. Nesnášela neurvalost, zejména tu, která pramenila z pocitu nadřazenosti. Jestli ji Begbie za všechny ty roky něco naučil, tak v první řadě to, že hodnost s sebou nese zodpovědnost být laskavý a naslouchat ostatním. Zkrotila své emoce.“

Ava i Luc si nesou tíhu ze svých předchozích životních peripetií, snad proto si tak rozumějí – vzájemná empatie jim pomáhá. Uvidíte sami, jak se jim tyto podivné případy, podaří rozlousknout.

Detektivy se stanete i vy sami. Několik souběžných linií zpočátku jen částečně, ale postupně čím dál víc se prolínajících, vás přiměje zapojit všechny svoje mozkové buňky a rozsypané kostky, kterých je víc než dost, poskládat. Odměnou vám pak bude ten známý pocit uspokojení, když máte podezření a ono se potvrdí. Autorka vám dá lehoučké nápovědy a už bude jenom na vás, zda je uhodnete.

Abych pravdu řekla, dlouho jsem nečetla tak dobrou, a i přes celkem jednoduchou zápletku, inteligentní detektivku. Autorka má vynikající schopnost zaujmout. Když se jednou začtete, nemůžete se od knihy vůbec odtrhnout. Já jsem se kvůli tomu prakticky nevyspala… Zábavný je také její styl, který trochu připomíná „tvrdou školu“ Raymonda Chandlera. Na autorku-ženu je to celkem nečekané. I střídání er a ich formy je dobré, v tomto případě kupodivu pomáhá lépe se orientovat v postavách. Zkrátka, bezvadně jsem si početla. Určitě si vyhledám i její předchozí dva romány, které u nás vyšly – Dokonalé stopy a Dokonalá kořist – také si je přečtu a budu se těšit, že vyjdou další.

„S tím nožem to byla pravda. Bouchač ji s ním útočil na obličej. Kus od těla si zkřížila předloktí a v klínu mezi oběma zápěstími zachytila jeho úder. Pravou rukou ho popadla za zápěstí a silně s ním zakroutila, čímž mu trup poslala k zemi, kde ho mohla kolenem praštit do nosu. Ozval se zvuk, který jí potvrdil, že mu ho zlomila.“