RECENZE: Dívka, která musí zemřít

Lisbeth je zpět. To je věta, kterou si dle autora nejnovějšího thrilleru, Davida Lagercrantze, již nikdy nepřečtete. Svou třetí knihou, Dívka, která musí zemřít, uzavírá legendární knižní sérii Milénium, kterou kvůli předčasnému úmrtí nestihl dokončit investigativní novinář Stieg Larsson. Ten vložil do hlavních postav Lisbeth Salanderové a Mikaela Blomkvista spoustu svých osobních zkušeností a vložil jim do rukou částečně i své „zbraně“ v boji proti negativním jevům ve švédské společnosti (násilí na ženách, neonacismus aj.).

Více o investigativní činnosti Stiega Larssona si můžete přečíst zde

David Lagercrantz stál před těžkým úkolem, a to dokončit dílo mistra thrilleru. Spousta odborníků i široká část veřejnosti se na tuto jeho misi dívala nedůvěřivě - skrz prsty. Dá se říct, že ve čtvrtém a pátém dílu série Lagercrantz nezklamal, ponechal charakterové vlastnosti hlavní postav, ubral na detailech a přidal na akční stránce příběhu. V této, sebou nastavené laťce, pokračuje i v knize Dívka, která musí zemřít – a čtenář se zákonitě ptá – jestli bude Lisbeth Salanderovou na závěr oplakávat.

Pátral po nějaké zprávě od Lisbeth. Nic nenašel. Vypadalo to, že už se mu ani potají nevkrádá do počítače. Byl z toho čím dál nervóznější. Nemohl se zbavit pocitu, že Lisbeth je v nebezpečí.

Autorův styl je svižný, časem se v průběhu vyprávění s některými postavami vrací na místa činu a postupně odkrývá jednotlivé dílky mozaiky životních příběhů, ať už se odehrály ve Stockholmu nebo těsně pod vrcholkem Mount Everestu. Lagercrantz nechává Mikaela opět bádat nad případem, kde se mísí vysoká, zahraniční politika a osobní vztahy, hackerka Lisbeth Salanderová chce mezitím svérázným způsobem vyřešit svůj komplikovaný vztah na velmi ostré nože se svou nepřátelskou sestrou Kamilou. Dívka, která musí zemřít je román, který inteligentně navazuje na předchozí knížky v sérii a v závěru vyčnívá přímočarou akcí, směřující k napínavému rozuzlení, kde je smrt doslova cítit ve vzduchu.

„Takže teď ví, kde bydlím?“ Kamila ta slova procedila skrz zuby a v puse cítila chuť kovu nebo krve. „Obávám se, že jo,“ odpověděl. „Idioti,“ zavrčela. „Zavedli jsme nejpřísnější bezpečnostní opatření,“ pokračoval Bogdanov čím dál nervózněji. „Posílili jsme ostrahu a samozřejmě IT systém.“ „Takže mi naznačuješ, že teď jsme v obranné pozici?“ „Ne, to vůbec ne. Jen jsem ti to chtěl říct.“ „Tak už ji do prdele najděte.“

Tuto knihu a především celou sérii bych chtěl doporučit všem fanouškům kvalitních thrillerů, které se zabývají současnými společenskými tématy. David Lagercrantz se oproti Stiegu Larssonovi méně zabývá detaily a je ve svém psaní přímočařejší – Lisbeth někdy připomíná Jamese Bonda v koženém kabátku, struktura jeho psaní připomíná Jussiho Adlera-Olsena, ale zároveň se drží schémat, která nastolil jeho předchůdce a jeden ze zásadních představitelů moderní evropské investigativní žurnalistiky. Dívka, která musí zemřít je důstojným završením geniální hexalogie. Na tu se nezapomene už jen z toho důvodu, že ovlivnila stovky autorů a světovou literaturu jako takovou. Smutné loučení legendy proběhlo se vztyčenou hlavou.