RECENZE: Christina

Položil jsem ruce na volant a cosi se stalo. Ani teď po dlouhém přemýšlení, pořádně nevím, co to bylo. Možná nějaké vidění – jenomže v tom případě nebylo nijak oslnivé. Prostě se mi v té chvíli zdálo, že roztrhané čalounění zmizelo. Potahy byly celé a příjemně voněly po vinylu… nebo možná po opravdové kůži, ošoupaná místa na volantu zmizela; chrom přívětivě pomrkával v letním večerním světle, které sem padalo garážovými vraty….Pojďme se projet, hochu, zdálo se, že šeptá Christina…

Příběh se odehrává v americkém městečku Libertyville. Všichni obyvatelé se znají a všechno o sobě vědí, jak už to tak na malých městech bývá. Žijí zde i dva nerozluční, hodně odlišní kamarádi Dennis a Arnie. Arnie je povahou spíše zakřiknutý a často bývá středem nehezkých útoků ostatních spolužáků. Dennis jej však má rád a vždy ho chrání.

Jednoho dne se Arnie zamiluje. Ne ovšem do dívky, jak by se v jeho věku 17 let očekávalo, ale do auta. Náhodou jej zahlédne u silnice s cedulí Na prodej. Starý a zničený Plymouth Fury z roku 1958. Jakkoli je to pro Dennise nepochopitelné, Arnie se rozhodne auto koupit, ať to stojí, co to stojí…kdyby jen věděl…

Majitel auta, nepříjemný a podivínský válečný veterán LeBay se Christiny, jak auto pojmenoval, vzdává evidentně nerad, ale s Arniem se nakonec dohodne a ten si Christinu odveze. Doma se však žádné přivítání nekoná. Jeho rodiče mu parkování takového vraku u domu kategoricky zakážou. Arnie s Dennisem tedy Christinu zaparkují v garážích Willa Darnella, nechvalně známého různými podvody a nelegálními obchody. V této chvíli se situace zdánlivě uklidní.

Arnieho rodiče jsou, alespoň navenek, smířeni s jeho novým koníčkem a Arnie začne auto opravovat. Je sice zvláštní, jak rychle mu to jde a záhadné, kde bere peníze na nové díly pro Christinu, která se postupně, jako zázrakem, mění v leskem skvoucí červeno-bílé chromované krásné a sebevědomé auto. Také Arnie jako kdyby kvetl. Jeho dříve problematická pleť je nyní bez poskvrnky, a i jeho sebevědomí viditelně stoupá. Všichni to vidí, a přestože to prozatím nijak neřeší, nemají z toho dobrý pocit.

Ano. Básníci neustále a někdy schválně traktují lásku chybně. Láska je starý zabiják. Láska není slepá. Láska je kanibal s neobyčejně bystrým zrakem. Láska je jako hmyz; pořád má hlad.

Čas jde dál a Arnie se překvapivě sblíží s nejkrásnější dívkou na škole Leighou. Začnou spolu chodit a Dennis jako dobrý přítel zůstává po jejich boku. Arnieho proměna však pokračuje… Ještě je tady ale spolužák Buddy se svou partou, který Arniemu a ani Christině nedá pokoj. Také Dennis se dozví něco hodně znepokojivého o historii auta a jeho původním majiteli. Svěří se Leighe a pak? Ti všichni, včetně Arnieho rodičů, se jako mávnutím proutku stanou v očích Arnieho a jeho milované Christiny jejich nepřáteli. V této kategorii se zanedlouho ocitne samozřejmě i Darnell, jeden z mála, který si to možná zaslouží, a bohužel i sympatický detektiv Jenkins. Stručně řečeno – ocitne se tam každý, kdo snad o Christině, byť jen sebeméně, zapochybuje.

Když auto nechce nastartovat, zaklej – a pečlivě dbej, abys mu nadával jako ženské. Kdybyste se vrátili o sedm generací nazpět, nejspíš byste našli předka, jak nadává pitomé oslici, která se zastavila uprostřed mostu někde v Sussexu nebo v Praze. Ale Arnie autu nenadával. Jenom v duchu zamumlal: No tak, holčičko, co říkáš?

Asi si už umíte představit, co bude následovat. Já vám to neprozradím, raději si to přečtěte, protože to opravdu stojí zato. Začne se umírat, a to příšerným způsobem. Jistě mi dáte za pravdu, že v tom se Stephen King umí pěkně vyžít. Jeho umění popisu je tentokrát velmi výrazné, a hlavně až nechutně podrobné. A to nemyslím nijak hanlivě, naopak. Film z roku 1983, režírovaný mistrem hororových adaptací Johnem Carpenterem, který jsem pochopitelně musela zhlédnout, je proti tomu procházka růžovým sadem. Není špatný, ale kniha je stokrát výstižnější. Stephen King je navíc, při vší té hrůze, která se tam odehrává, vtipný! Ostatně, kdo jej zná, tak už to v některých jeho dílech zaznamenal.

Musím také zdůraznit, že v tomto příběhu nejde jenom o nějaké auto, které někoho zabíjí. Je v něm mnohem víc – psychologie postav, např. proměna Arnieho, která zjevně není zapřičiněna pouze vlivem Christiny, zrada věrného přátelství a složitost rozhodování, kterou si prochází během života jistě každý z nás. A v neposlední řadě ty naše zapeklité vzájemné vztahy, mimo jiné i k rodičům… Ale ani to není u Stephena Kinga nic překvapivého. Ať už ho tedy máte rádi, nebo ne, přečíst si Christinu, vám rozhodně doporučuji – je to klasika.

Hodnocení: 90 %