Seznamte se s Nejšťastnějším mužem na Zemi

Po válečné literatuře sáhnu málokdy. Z těch těžko uvěřitelných, nicméně skutečných příběhů, se mi svírá srdce úzkostí. Eddieho úsměv a hrdě vytažený rukáv, aby každý viděl vytetované číslo na paži, mě však přesvědčily, že tento příběh nemohu nechat bez povšimnutí. A udělala jsem dobře, ačkoli čtení provázely dost často slzy. Toto je příběh skutečného hrdiny.

Eddie, vlastním jménem Abraham Salomon Jakubowicz, se narodil v roce 1920 v Lipsku. Jeho početná rodina se považovala vždycky nejprve za Němce hrdé na svůj kraj, teprve potom za Židy. Skutečně, Eddieho rodina chovala k Německu bezvýhradnou lásku. Tímto do očí bijícím paradoxem začíná příběh, kdy se z poklidného života stane peklo na Zemi.

Antisemitismus ztížil Eddiemu život už během studia. Strojní inženýrství musel absolvovat pod falešnou identitou a mimo domov. Tak moc se mu stýskalo po rodině… Jenže když konečně zavítal domů, pyšný na své studijní výsledky, nikoho nenašel. Místo vřelého uvítání se dočkal krutého zbití a jeho život nabral během sekundy naprosto jiný směr.

Po prvním útoku mě násilím vytáhli ven na ulici a donutili mě dívat se, jak srovnávají se zemí náš dvě stě let starý dům, ve kterém po celé generace vyrůstala naše rodina. V tu chvíli jsem přišel o důstojnost, svobodu a víru v lidskost. Přišel jsem o všechno, pro co jsem žil. Sebrali mi mou lidskost a nezbylo ze mě nic. Ponížili mě z člověka na úplné nic. Ta noc je nyní známá jako Kristallnacht, Křišťálová noc.

Stovky kilometrů na útěku. Nečekané a kruté zvraty, nepředstavitelné životní podmínky v koncentračních táborech, neustálý strach, pochod smrti… Nejen to musel Eddie překonat. Několikrát byl jen malý krůček od smrti. Zatímco ONI měli zbraně, uniformy a moc, ON měl dobré srdce, vzdělání, jednoho dobrého přítele, hrdost a odvahu. A to ho nakonec zachránilo.

Eddieho životní příběh se vešel na 200 stran, ačkoli by vydal klidně na 1000. On však zbytečně nezabředává do detailů, nerozebírá den po dni, soustředí se hlavně na klíčové události ve svém životě, které prokládá svými moudry. Donutí vás se zamyslet nad vlastními hodnotami a přehodnotit mnohé malichernosti. Donutí vás plakat i se smát. Ale hlavně vás přiměje vážit si života a uvědomit si, že štěstí může být skutečně otázkou volby.

Nežádám ostatní přeživší, aby německému lidu odpustili. Ani já jsem to nedokázal. Ale měl jsem ve svém životě štěstí na dostatek lásky a přátelství, takže jsem byl schopen nechat vyprchat hněv, který jsem k nim cítil. Lpěním na hněvu nedosáhneme ničeho dobrého.

Hodnocení: 90 %