RECENZE: Buď hodná - Návod na zlomení ženské duše

To je ta ironie osudu – sotva se mysl dočká zadostiučinění, tišící účinky opožděné satisfakce nedosahují hloubky ran a jen sjedou po zjizveném povrchu, který se nerovně zacelil mazlavým prachem času...

Kontrasty života

Dana je ženou v domácnosti na plný úvazek. Jejím úkolem je udržovat rodinné hnízdečko v dokonalé čistotě a harmonii. Má dvě krásné dcery a hodného manžela. Na první pohled je vše tak jak má být, ale když se na chvíli zastavíte a začnete uvažovat, brzy zjistíte že dokonalý obrázek má spoustu trhlin. V mládí to byla dívka plná elánu, energie měla na rozdávání. I když kolem sebe měla komunistickou šeď všednosti, její život byl plný barev.

Dana nemá žádné koníčky, ani kamarády, a zatímco svět kolem ní zažíval obrovské změny a zakoušel vlny nepoznané svobody, ona se neustále zavírala sama do sebe, až se zdálo, že nemá žádné city a nic, co se dělo kolem ní, se jí ani v nejmenším nedotýkalo. Jednoho dne na ni její rodina čekala, ale ona se nevracela a nevracela. Po Daně se slehla zem a nikdo neví kde je a co se s ní stalo. Nikdo ji vlastně doopravdy nezná.

Když se nad tím zamýšlela, vždycky nakonec došla k závěru, že jediným velkým životním cílem je smrt. Nic jiného nemá takovou sílu. A tak nic nestojí za to, aby to zkoušela...

Buď hodná

Obří nápor emocí

Je to chaotické. Zpočátku. Kniha neváhá postupně představit tři generace téže rodiny a nevynechává ani kamarády, známé či sousedy. Celá koncepce vyprávění je zvláštní, ne nutně v negativním slova smyslu. Příběh obsahuje několik časových linií. Nicméně mezi nimi bez varování přeskakuje, nepoužívá datum či letopočty, takže pokaždé, když jsem se vracel ke čtení, chtělo to nějaký ten čas, abych se opět zorientoval.

Úvodní zděšení zůstává za mnou a má mysl je plně připravena vstřebat vše, co mi autorka ještě nabídne. Když se ale zpětně zamyslím, vlastně jsem připravený vůbec nebyl, čekalo mě totiž obrovské prozření a mé růžové brýle byly hrubě rozšlapány. Pokud jsem si první půlku příběhu užíval, ta druhá mi působila pocitová muka. Nakonec mi oči visely nad každou stránkou a já nevěděl, jestli chci knihu zahodit do rohu, nebo ji držet v náručí a už nikdy nepustit. Proč mě nikdo nevaroval, že knížka může být tak nebezpečná?

Závěrečné trauma

Jsem v rozpacích a nevím si rady. Mám strašnou chuť vyřvat do téhle recenze, že to byla opravdu velká pecka, ale zároveň jsem si vědom závažnosti tématu, které se v příběhu nachází a je mi z toho do breku. Ještě než skončím a pokusím se uklidnit své rozjitřené emoce, musím vyzdvihnout něco, co mě dostalo asi ze všeho nejvíc. Autorce se totiž povedlo neskutečně dobře pracovat s rozličnými žánry. Zpočátku totiž máte pocit, že půjde o odlehčený příběh s kapkami humoru, abyste se postupně propracovali do poměrně hutného dramatu, načež přijde závěrečná třetina a vy najednou přijdete na to, že se bojíte dýchat příliš nahlas, protože jste se dostali do něčeho, co připomíná psychologický thriller nejhrubšího kalibru. Nic nepůsobí náhodně, moc dobře znáte motivaci postav a není těžké pochopit, proč se chovají, jak se chovají. Jak už jsem řekl, je to velká pecka, i když trochu chaotická.

Je pravda, že anotace této knihy může působit dosti nemastně a neslaně, ale když se nenecháte odradit, existuje velká šance, že zažijete podobné nadšení/zděšení jako já sám. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.

Hodnocení: 90 %