RECENZE: Bitva trpaslíků

High fantasy patří k nejlepším a nejoblíbenějším subžánrům fantastiky jako takové. Ať už to byl právě Tolkienův ikonický Hobit a navazující trilogie Pán prstenů (nemluvě o jeho synem dokončeném Silmarillionu a dalších příbězích), jeho přímý pokračovatel Terry Brooks se Shannarovým mečem, nebo Lewis a jeho Letopisy Narnie, Paoliniho Eragon či pozdější Heitzovi Trpaslíci (s dalšími příklady by se dalo pokračovat opravdu dlouho), pokaždé šlo o dechberoucí výlet do světů, v nichž narazíte na magii a roztodivné hrdiny, čelící nejrůznějším nebezpečenstvím.

Vězte, že pokud vás bavilo ustavičné špičkování Legolase s Gimlim a mezi vaše oblíbené fiktivní národy patří srdnatí trpaslíci a vznešení elfové, Bitvu trpaslíků si určitě zamilujete.

Jejími doslova titulními protagonisty jsou totiž elfí a trpasličí sourozenci - dvojčata. V Krvi dvojčat se snoubí epická fantasy, odehrávající se v životem a dech beroucími místy tepajícím světě, plná nápaditě a rozmanitě pojaté magie, s příběhem lásky, jejíž rozpad pohnul světem.

Příběh nešetří osudovými střety a souboji na život a na smrt, jejichž drsnost a místy i tekoucí krev nenechají nikoho na pochybách, že jde mnohem víc o čtení pro čtenáře dospělé, nežli dětské. Zároveň však nejde říci, že by se přímo příčila milovníkům Young Adult žánru. Jen asi nebude jejich první volbou.

Za sebe mohu říci, že se mi moc líbilo autorovo pojetí důvěrně známých ras, kterým sice zachoval typické vlastnosti a ráz, přidal však mnoho vlastních nápadů v rámci historie a fungování fikčního světa.

Lambertus se nijak netají inspirací právě v nejikoničtějších dílech žánru, zároveň však s jeho archetypy pracuje natolik obratně a svébytně, že vás čtení nebude nudit a rozhodně si nebudete připadat, že už jste to všechno četli a viděli podobně a lépe. Příběh se sice neubrání určité šablonovitosti, místy se nicméně i přes mírnou předvídatelnost (některé hlavní zvraty knihy se dají rozpoznat předtím, než jsou čtenáři odhaleny) dění vyvíjí nesmírně zajímavě a jeho autor přichází s řadou výborných scén a nápadů, které vás při čtení strhnou. I přes známé rasy a příběhové kulisy tak vyprávění obsahuje dostatek originality, abyste se v závěru nedočkavě dožadovali další části ze slibně rozjeté ságy.

Verdikt

Bitva trpaslíků: Krev dvojčat je zkrátka nesmírně čtivou a poctivou fantasy „ze staré školy,“ v níž hrdinové na epické výpravě čelí bezpočtu překážek a dobrodružství, která s nimi budete s radostí sdílet. I přes nějaká ta autorská škobrtnutí (například - pokud už ve fantasy románu musí být mapa, měla by se na ní dát nalézt všechna v knize zmíněná místa a města, což se mi nepovedlo) a místy lehkou vypravěčskou neotesanost (tu ale omlouvá fakt, že jde o knižní debut) se jedná o výbornou knihu, zasazenou v důvěrně známých, a přece tak trochu jiných kulisách, jakou si zamiluje každý čtenář obdobných děl.

Prvotina se tak opravdu vyvedla a svému autorovi rozhodně zajistila místo v mezích žánru autorů, kteří jej utvářeli nejvýrazněji. Za sebe se nemohu dočkat pokračování a těším se, až do světa trpasličích dvojčat Galdry a Gorina a dvojčat elfských – Elyamura a Elyami zase zavítáme a dozvíme se, jak se dál vyvine jejich boj s Řetězovým knížetem, uzurpujícím si moc svrženého boha…