RECENZE: Bez dechu

Tentokrát přichází s knihou, která svůj název opravdu vystihuje: Bez dechu. Nedala se totiž číst jinak než se zatajeným dechem. Autorka si sice zvolila těžké téma, ale díky němu se dostává mnohem hlouběji i do částí, které zůstávají často skryté či pro společnost představují z nepochopitelných důvodů tabu.

Téma dospívání, prvních sexuálních zážitků či nepříjemné odloučení a rozvod rodičů je pro některé dospělé složité, natož pak pro dospívající. Zpočátku to však na takové „drama“ příliš nevypadá, protože prvních pár kapitol se spíše jeví jako letní románek mladé slečny, která si žije vcelku spokojený život. Avšak velmi brzy celý děj nabere rychlost, kterou jsem úplně tak nečekala. O to víc jsem byla mile překvapena.

Příběh

Díky této autorce je kniha vhodná především pro mladistvé, kteří se možná nachází v podobně složité situaci jako je hlavní hrdinka Claudine. Ta si léto představovala trochu jinak, protože kdy jindy si jej naplno užít než právě před nástupem na výšku. Plánů bylo tolik, ale stačila jedna rána a vše se od základů změnilo. A nejvíce tomu domohl právě otec Claudine.

Tak jako její matka, i ona začíná svůj život chtě nechtě naprosto jinak než si, kdy jen mohla představit. Odehrává se najednou tolik změn, které nejsou zrovna dvakrát příjemné a nikdo ji na ně dopředu nepřipravil. Svým způsobem to však změní jedno prosté setkání, které vyvede z míry i hlavní hrdinku, která se potýká se svým trápením, probíhající pubertou a chaosem, který se ji v hlavě dennodenně přemítá. Jeremiah – chlapec s naprosto jiným pohledem na svět, ale přesto je něco, co je tolik spojuje, ale oba ví, že to nemůže být napořád.

Knížka a celý životní osud hlavní hrdinky je psaný s velkou upřímností, troufám si říct i respektem. A jestli je něco, co mě značně vyvedlo z míry, tak je to bez velkých okolků Poděkování. Už dlouho jsem nečetla nic tak silného a možná to ve mně zanechalo tu největší stopu.

Jennifer Nivenová mi svým stylem psaní velmi připomíná Johna Greena, což není vůbec na škodu, ba naopak. Ví přesně, jak i to nejcitlivější téma podat tak, aby jej všichni pochopili a pomohlo jim od těch nejtěžších životních chvil.

Některé kapitoly mi pro mladší čtenáře přišly možná trochu složitější na pochopení, a i já jako dospělá jsem často měla o čem přemýšlet, ale na druhou stranu v pubertě mnoho z nás zažilo bohužel i jen z části to, co hlavní hrdinka. Proto věřím, že hlavní poselství, které chtěla autorka svým čtenářům předat se přesně dostane k těm, ke kterým to bylo směřované.

Hodnocení: 90 %