RECENZE: Ahoj, tady Sam – bolestivý příběh o druhých šancích

YA heavy contemporary, tedy knížky pro mladé dospělé a dospívající, nejsou u nás žádnou novinkou. Ze svých nejoblíbenějších mohu zmínit třeba „Dopisy ztraceným“, kterým je toto dílo hodně podobné. V průběhu čtení jsem z něj cítila podobnou atmosféru. Vyrovnání se smrtí je ústřední myšlenkou, kterou autor pěkně rozvíjí. Líbilo se mi, že Dustin poukazuje na všechny aspekty smutku a přijímání negativní reality od snahy svůj smutek s někým sdílet až po odříznutí se od reality a tiché strádání. Emoce jsou totiž pěkné zvíře, jsou různorodé a u každého z nás se projevují jinak, což autor pěkně vykreslil. Grády tomu přidává i skutečnost, že jste jako čtenář vhozen částečně do přítomnosti a částečně do minulosti protagonistů, díky tomu je tu šance pochopit, proč se Julie chová poněkud odtažitě a proč pro Sama tolik truchlí.

Příběh, který toho může opravdu hodně nabídnout!

Anotace na první dobrou dost neprůstřelně nastiňuje, kam se bude děj ubírat, i jak asi skončí, ale autor si i tak najde možnosti, jak vás více, nebo méně překvapit. Oceňuji hlavně široké spektrum společensky závažných témat, kterým se věnuje. Smrt blízké osoby a její přijetí je samozřejmě ústřední komponent, ale jsou tu i témata jako přijetí sebe sama, začlenění se do společnosti, když jste přistěhovalec, včetně kulturní asimilace. Ano, to téma není jednoduché, ale knížka ve mně vyloženě nevyvolala deprese, právě naopak, četla se skvěle, vykreslovala reálně každodenní situace, tipu běžné školní docházky a dávala mi nahlédnout do duše Jules v okamžiku, kdy to neměla zrovna lehké. Knížka je napsána s citem, útočila na moje smysly, i emoce, ale zároveň mě nechtěla svým smutkem stáhnout ke dnu. Pojítkem všeho, co se v ní dělo, byla naděje.

„Vždycky tu pro tebe budu, Jules. Nezpochybňuj to, aspoň teď ne.“ Chytím ho za ruku „Nechoď ještě“. Sam se na mě podívá „Julie... Kdybych s tebou mohl zůstat, nikdy bych tě neopustil.“ „Ale opustil jsi mě.“. „Já vím... Mrzí mě to.“ „Ani ses nerozloučil.“ „Protože jsem nevěděl, že budu muset...“

Běžné situace jsou navíc ozvláštněny kapkou magického realismu, kdy si Sam a Jules vzájemně volají. Tedy nejprve zkusmo zavolá Jules a Sam jí to zvedne. Ti dva tak dostanou pomyslnou druhou šanci na vzájemné rozloučení. Tady musím Dustinovi složit obrovskou poklonu. Není vůbec jednoduché takhle skvěle, převážně skrze dialogy, vykreslit charakterové vlastnosti postavy, která je již od počátku mrtvá a nemůže do děje nijak zasahovat. Ovšem Theo to zvládl na výbornou. Sam je uvěřitelný, milý a empatický. Zároveň ovšem jejich spojení nepůsobí rušivě, nebo našroubovaným dojmem, prostě to autorovi věříte.

Skvělá kniha s přidanou hodnotou!

Pro mne je tato Yoli novinka velkým překvapením v pozitivním slova smyslu. Myslela jsem, že dokonale vím, co mě bude čekat, ale nemohla jsem se mýlit víc. Dostala jsem krásný příběh o ztrátě, naději a druhé šanci. Příběh, který byl nabytý emocemi, ale i užitečnými životními moudry, ale hlavně příběh, který mě po dočtení donutil zamyslet se nad tím, co je v životě opravdu důležité. Knihu jsem přečetla během dvou dnů, protože ji nešlo odložit, ale rezonuje ve mně dodnes. Opravdu dlouho se mi do rukou nedostalo něco tak smutného, ale zároveň i krásného. Tenhle příběh hrozně bolí, ale zároveň je to něco, co bychom si měli přečíst všichni. Myslím, že rozumím tomu, proč se „Ahoj, tady Sam“ stalo senzací TikToku. Je to zejména proto, že si v něm každý najde nějakou hlubokou myšlenku, která se mu zaryje pod kůži.