Carrie Soto se vrací vyniká mezi knihami Taylor Jenkins Reid | RECENZE

Možná vám je jméno Carrie Soto povědomé. Myslím, že nebudu spoilerovat, když prozradím, že jde o postavu z autorčina díla Malibu v plamenech, která Ninu Rivovou připravila o jejího manžela. To se ale stalo před mnoha lety, v době, kdy byla Carrie na vrcholu své tenisové kariéry, pod drobnohledem médií, v hledáčku kamer i mlsných sportovců. Teď je z ní sedmatřicetiletá žena, která vzteky zpovzdálí sleduje, jak jí mladá krev chce vyfouknout světový rekord. Jenže houževnatost, ambice a sebevědomí nejsou nic, co by bylo Carrie cizí, a tak se rozhodne jednat. Raketu, kterou pověsila na hřebík, se rozhodne společně se svým otcem – trenérem – oprášit, a ukázat světu, kdo byl, je a vždy bude nejlepší tenistkou všech dob.

Asi jste si všimli, že Taylor Jenkins Reid nemá ve zvyku tvořit sympatické postavy, nevinné a sladké. Své ženské hrdinky nikdy nenechá narodit do zlaté kolébky, veškeré postavení, moc, slávu či peníze si musí vydobýt způsoby, kterými někteří pohrdají, jiné motivují. Jejich cesty bývají plné přešlapů, chyb, bolesti, ale následně i uznání a obdivu. Zkrátka vás ony ani jejich příběhy nenechají chladnými, a jinak to není ani v případě Carrie, která je přezdívána jako Válečná Sekera, nebo neoficiálně Čubka. Je vnímaná jako chladná, nepřístupná bojovnice, která je pro vítězství schopna udělat naprosto vše.

Že se ti líbím a že mě máš rád jsou dvě různé věci.

Bowe se na mě dívá o chviličku déle. „Aha,“ řekne. „Páni!“ „Co?“

„Já... máš pravdu.“

„To ti doteď nedošlo?“ zavrtím hlavou.

Carrie Soto se vrací - recenzní výtisk

O této své vizitce a stránce Carrie dobře ví, ale rozhodně ji nevnímá jako slabinu. A i čtenář, který se do jejího světa ponoří, brzy mnohé pochopí a vyhodnotí jinak než na první dojem. Carrie Soto se vrací se totiž liší v jedné poměrně zásadní věci – po celou dobu je zde focus pouze na hlavní postavu. Rozhodně nemá chudou dějovou linku, soustředíme se především na Carrie a její vývoj, minulost i přítomnost. Autorka tak nechává vyniknout nejen její charakter a motivaci, ale vykresluje tak čtenáři perfektní obrázek o tom, jak společnost vnímá úspěšnou ženu (umocněno i tím, v jakém období se příběh odehrává).

Nejemotivnější složku v příběhu tvoří vztah mezi Carrie a jejím otcem, nadaným trenérem, který však ani v nejnapjatějších situacích neodsouvá svou roli rodiče na druhou kolej (což se mu i mnohokrát vymstí) a nad jeho lidskostí pookřeje nejedna cynická duše.

„Je moje vlastní zodpovědnost se o sebe postarat,“ řeknu mu. „Ať už vyhraju, nebo prohraju. Jde to za mnou.“

Táta s úsměvem zavrtí hlavou. „Na tom nikdy nebude záležet, co je čí zodpovědnost,“ namítne. „Bolí mě srdce, když se trápíš, protože v mém srdci jsi jenom ty.“

Carrie Soto se vrací - recenzní výtisk

Asi jste z posledních tří odstavců pochopili, jak hluboce na mě novinka z tenisového prostředí zapůsobila. Taylor Jenkins Reid mi jen potvrdila, jak skvělou vypravěčkou je, a jak nenásilně dokáže člověka vtáhnout do děje a vyvolat v něm emoce už od první stránky. Promiňte, ale „sledovat“ zápas ve sportu, který mě vůbec nezajímá, pouze na stránkách knihy, a mít zatajený dech, jako kdyby můj vlastní manžel právě odehrával finále ve Wimbledonu, to jen tak někdo neumí. Carrie Soto se vrací je dílo o neskutečné touze a ambicích. O tom, jak moc se občas snažíme odpovídat obrazu, který o nás ostatní mají. O hrdosti a egu, které nás dokáže připravit o to, co milujeme. O bezpodmínečné rodičovské lásce. O strachu ukázat svou zranitelnost. O cílevědomosti, píli, tahu na branku. I o lásce…

Když si ten scénář zrychleně přehraju, jen taktak si ho zvládnu představit. [...] v jednu chvíli řekne něco úžasného a já začnu věřit, že to myslí vážně, přes všechny důkazy svědčící o opaku. A pak ho začnu mít ráda nebo se do něj zamiluju nebo pocítím něco, co bych přísahala, že jsem necítila nikdy dřív. Pak jednoho dne, až v tom budu až po uši, mě přestane mít rád nebo mě přestane milovat z toho či onoho důvodu. A mně zase zbude jenom díra v srdci.