RECENZE: A na nebi čekají hvězdy

Nebudu lhát. K přečtení knihy mě přiměla působivá obálka, zkrátka jsem tu knihu musela mít. A nebudu lhát ani podruhé, anotace také nebyl ten důvod, proč jsem knihu četla. Se sklopenou hlavou uznávám, že šlo o opravdu povrchní záležitost.

Tak jako už mnohokrát, i v tomto případě jsem byla mile překvapená. Příběh, v němž dominují především ženské postavy, mimořádně sympatické ženské postavy, si mě naprosto omotal kolem prstu. Po dočtení totiž nastal ten žádoucí, nepopsatelný stav, který má po skvělém čtivu nastat.

Rodinné drama se rozehrává už na prvních několika stranách, na napínavý a emočně nabitý příběh tedy nemusíte čekat příliš dlouho a čtení vás okamžitě pohltí. Kniha není členěna na klasické kapitoly, ale na jakési střídající se oddíly věnované Annie, Kristen a jejich matce Erice. Skrz tyto vhledy do jejich duše jsou skvěle vykreslené jejich charaktery, vášně i slabosti, motivy k jejich činům, ony samotné. Najednou jste součástí této rodiny, která zažila mnoho pádů, a přestože jsou pouta mezi nimi najednou tak křehká, zdá se, že vždy si k sobě najdou cestu zpátky.

Samotné vyprávění o tom, jak jedna z Eričiných dcer zemře během železniční katastrofy a ostatní pátrají po tom, zda je to skutečnost, protože tomu zkrátka jen nechtějí uvěřit, jsem vnímala až jako sekundární. Mnohem více mě zaujal um, s jakým autorka popisuje niterné pocity a lidské nálady, chování a jeho nepředvídatelnost.

Od druhé poloviny nabírá děj na intenzitě a Spielmanová, která má tento román na svědomí, jej pořádně okoření emocemi. Vztah mezi Erikou a její dcerou Annie líčí v ještě kontrastnějších barvách a divoké zvraty na sebe nenechají dlouho čekat. Vrchol přichází, když se obě zamilují do stejného muže. Zvládnou vůbec přes všechny eskapády, které jim život chystá, znovu slepit svůj nenahraditelný vztah mezi matkou a dcerou?

To zjistíte až v úplném závěru. A řeknu vám rovnou, že je absolutně nepředvídatelný.