Osudy a běsy jednoho manželství sleduje novinka spisovatelky Lauren Groff

Snad právě proto její v pořadí již třetí román - Osudy a běsy - dosáhl (v anglicky mluvících zemích) největšího úspěchu, přestože na řadu cen byly nominovány i obě její předchozí knihy. Na otázku hledání inspirace Lauren Groff odpovídá: „Autorkou, která ze mě udělala spisovatelku, je George Eliot. Jí prezentovaná idea, že svět postupně a pozvolna spěje k lepšímu, je pro mě nadějeplným protikladem devastace a cynismu, kterým jsme proti vlastní vůli vystaveni.“

Román je rozdělen na dvě části, přičemž hlavní dějovou linií je průběh manželství, do kterého nahlížíme v každé části z jiného, vlastního pohledu jednotlivých protagonistů. Červenou knihovnu však rozhodně nečekejte. Autorčino pojetí je intelektuální a nad tématem se hluboce zamýšlí.

Lottovy bohémské Osudy

První část - Osudy - jako červená knihovna skutečně začíná. Mladý Lancelot, umělec, vypráví o svém setkání s krásnou Mathildou a vzplanutí jejich lásky. Pak ale začne vzpomínat. Vrací se až na úplný počátek svého života a nás při tom vrací do reality. Rozebírá svoje dětství, vztah k otci, matce a sestře. Nevynechá dobu svého dospívání, své přátele, období studií. A s hrdostí lva popisuje adoraci okolí, kdy tak, jako nikdo neodolá jemu, neodolává ani on, vědom si svého charismatu, všem svodům tohoto světa.

Krásu svodů, někdy skrytou a ne prvoplánovou, umí Lancelot ocenit a plně využít. Setká se však i s jejich strašnými nástrahami. To se pak odráží v celém příběhu, formuje jej a ovlivňuje vše, co se dál odehrává. S Mathildou Lotto, jak mu všichni říkají, uzavře, přes nesouhlas své matky, manželství, které pak oba prezentují jako dokonalé, plné lásky a porozumění. A my máme dojem, že tomu sami věří. Všimneme si však, že se jim oběma na čele prohlubuje vráska. A možná tak trochu i nám. Postupně se spolu s Lottovými rozervanými myšlenkami dostaneme až ke konci. Jaký konec to je? Možná šokující, možná očekávaný. V každém případě se takovému konci Lancelot nevyhne.

Mathildiny Běsy 

Druhou část – Běsy - nám vypráví Mathilda. A to velmi tvrdě. Bez příkras a výmluv nám otevře oči. Celý příběh si poslechneme znovu, avšak z jiného pohledu. Tady se dozvíme pravdu a bude nás bolet, přestože jen potvrdí naše obavy. Tak takhle to tedy bylo… A to nevíme, co nás ještě čeká. Část Běsy zahrnuje totiž i období Mathildina stáří, ve kterém se dál vyskytují a hrají svou roli i ostatní vedlejší protagonisté celého románu. Nikdy už si neřekneme nikdy, protože jak se od Mathildy dozvíme – Nikdy je lhář!

Emocemi nabitý román

Závěrem mohu jen dodat, že Osudy a běsy jsou tak působivé, že jsem musela knihu několikrát odložit, abych si prožila a promyslela to, co jsem právě přečetla. Popisuje, jak také lidé mohou nebo chtějí vidět sami sebe, i to, jak je vše relativní – zvláště štěstí – a jak velmi záleží na našem úhlu pohledu a postoji. Je to dílo plné všech druhů emocí. Autorka přechází z něhy a lásky do brutality a nenávisti a nebojí se ani erotiky. Nic z toho nás však neurazí. Patří to k příběhu tak, aby byl celistvý. A pozor, přeskakovat stránky se určitě nevyplatí.