Moje lepší polovička – netradiční román o lásce, rodičovství a odvaze | RECENZE

Poslední Halloween změnil Win život. Na party u svých nejlepších přátel se seznámila s klukem jménem Bo, s nímž strávila tu nejlepší noc v životě. Dohodli se ale, že si jen užijí trochu vášně a nikdy se znovu nepotkají. Osud to však zařídil jinak. Za několik týdnů Win zjišťuje, že je těhotná, a zatímco ona je plná pochyb, zda zvládne mít dítě, Bo je nadšený a role budoucího tatínka se rychle zhostí. Na základě nové situace se dohodnou, že se budou víc poznávat a zůstanou přáteli, aby mohli fungovat jako rodiče. Pouto mezi nimi se sice vyvíjí postupně, o to je ale silnější. Mohou si dovolit vztah? Co když Bo necítí k Win to samé, co ona k němu?

Příběh Boa a Win je hodně obsáhlý a dlouho se čte. To je snad jediná věc, která mi na knize vadila. Na druhou stranu se nemůžu až tak divit, že je kniha rozsáhlá – s hlavními hrdiny prožijete skoro celý rok a během něj zažijete chvíle plné radosti i momenty smutku a bolesti. Budete přecházet od vážnějších témat k těm lehčím, budete se dojímat i smát. Nejčastěji ale budete číst s lehkým úsměvem na rtech. Autorka s lehkostí a jemným humorem přiblížila čtenářům život s postižením, přitom však nemáte pocit, že by kniha byla nějak odborná. Hlavní hrdinka se občas, především během rozhovorů s Boem, vrací do dětství a předchozího života. Popisuje, jaké měla kvůli své jinakosti dospívání, partnerské vztahy i jak se učila mít se ráda. Bo si také zažil okamžiky, na které by raději zapomněl, a myslím, že právě o tom je celý jejich příběh. Spojuje je něco, co málokdo zažil.

Moje lepší polovička

Když už jsem nakousla postavy, ráda bych jim věnovala samostatný odstavec. Win to neměla lehké, ale byla silná a statečná a moc mě bavil její humor i způsob, jakým vnímala svět. Bo by si zasloužil vlastní recenzi. Byl citlivý, chápavý, empatický, starostlivý a plný lásky. Ani s ním se život příliš nepáral, o to víc se mi ale jeho příběh líbil. Dokázal se odrazit ode dna a začít znovu. Samostatně byli fajn, ale společně byli hlavní hrdinové naprosto skvělí. Líbily se mi jejich hluboké rozhovory i to, jak se postupně začínali jeden s druhým cítit komfortně a z přátelství se stávala láska. Autorce se jejich příběh opravdu povedl a podařilo se jí na mě přenést i pocit, že jsou spřízněné duše.

Kromě hlavních postav se mi moc líbila i Sarah a její manžel Caleb. Holky spolu vyrůstaly, a tak není divu, že k sobě měly tak blízko. Caleb je její manžel a i když obě znal už ze školy, líbilo se mi, jak moc pro něj byla Win důležitá a že to bylo cítit při každém setkání s ní. Se Sarah byli vtipní a stejně jako mezi hlavními hrdiny jsem i u nich cítila pouto a chemii. Nesmím opomenout ani Boova otce a jeho kamarády, kteří byli úžasní všichni do jednoho.

Ani nevím, co jsem čekala, když jsem tuto knihu začínala číst. Bude romantická? Bude smutná? Bude zábavná? K mému překvapení byla vším z toho. Moje lepší polovička je román s originálním námětem, který se zalíbí každému, kdo má rád milé love story, v nichž není všechno dokonalé. Oba hlavní hrdinové za sebou měli na začátku příběhu těžká životní období, nečekané těhotenství jim ale pomohlo zacelit některé ze šrámů, jež na jejich duších zanechal život, a dalo jejich budoucnosti naději i smysl.

Příběh Win a Boa je krásný, jemný a plný emocí a byl přesně tím, co jsem v sychravých dnech skutečně uvítala. I když mám v knihovně romány, které jsou mému srdci o chlup bližší, a pár procent strhávám, protože mi příběh občas neubíhal tak, jak bych si přála, ráda jej doporučím dalším čtenářům a čtenářkám.

Úryvek textu:

Trvalo mi skoro čtyři roky, než jsem se dostala aspoň na úroveň neutrálního vztahu ke svému tělu a přiblížila se přijetí sebe samé. Občas, jako třeba na Halloween, mám pocit, že je překrásná. Zvenku i zevnitř. Jindy zase slyším v hlavě Jackův krutý, odtaživý, melancholický hlas, který mi vypráví, jak jsem nepoužitelná…a já tomu věřím.
…
Zítra si udělím svolení zkoušet a selhávat. Začnu si plánovat a zbytečně detailně promýšlet strategie na mateřství. Jež se dají přizpůsobit. Začnu hromadit miminkovské oblečky s jednoduchým zapínáním, zkoumat nosítka a šátky bez použití rukou a plánovat si testování kočárků a sedaček do auta. Ale pro dnešek budu předstírat, že to nebude nejmenší problém. Dovolím si cítit emoce normálního člověka, který právě zjistil, že čeká dítě. Pocítím euforii a hrůzu a nervozitu ze všech obvyklých důvodů, aniž bych přikládala další závaží. Dnešek si obětovat můžu