Malé tenké knížky aneb Čtivo pro zaneprázdněné čtenáře

Žena filmového kritika

Pokud se staráte o děti a sháníte něco, u čeho se zasmějete a dost možná se v některých situacích i poznáte, pravděpodobně jste na správné adrese. Žena filmového kritika je tak trochu Deníček moderního fotra v ženském provedení. Autorka na své facebookové stránce velmi aktivně popisuje život matky 3 dětí a manželky filmového kritika, jehož pracovní náplní je sledování filmů a jejich kritizování. Ty nejvtipnější příspěvky najdete právě v této knize.

Žena filmového kritika je skvělým antidepresivem nejen pro matky a manželky, ale svými nadčasovými tématy osloví také širší spektrum intelektuálů. S důstojností, humorem a grácií sobě vlastní předkládá život ženy se třemi dětmi a manželem, jenž je více na filmových festivalech nežli doma.

Autorka byla za tento počin nominována na prestižní literární cenu Magnesia Litera. Text doprovází ilustrace pozoruhodné ilustrátorky, malířky a autorky komiksů, Toy_Box. Kniha má pouze 110 stran a vzhledem k obrázkům a textu rozděleného do krátkých příspěvků, se čte skutečně rychle.

Poté, co nás vzal kritik na víkend na Kokořín, kde zjistil, že nemá hotovost, hrad je zavřený, cesta je pro kočár nesjízdná a já nejsem očkovaná proti klíšťové encefalitidě, jsem celkem ráda viděla jeho záda, kterak jde chytit letadlo do Cannes.

Soutěž jedlíků a jiné povídky

Lukáše Pavláska, českého komika a herce, pravděpodobně znáte nejen z praštěných televizních reklam. Možná jste dosud netušili, že napsal i několik knih. Soutěž jedlíků je jeho nejnovějším počinem. Obsahuje 18 humorných povídek, zachycujících absurdní situace lidského života. Tyto prazvláštní a náročné situace se odehrávají na obyčejných místech jakými je hospoda, ordinace, nebo třeba policejní stanice.

Styl psaní Lukáše Pavláska je stejný jako jeho scénky – poutavé a vtipné. Povídky jsou skutečně krátké a rozléhají se celkem na 157 stranách. I díky četným, hovorovou češtinou napsaným dialogům, se čte kniha opravdu rychle.

Michal chlastal už druhý den v kuse. Vůbec nevěděl, jak k tomu došlo, ale najednou to tady prostě bylo. V pátek po práci si zašel s kolegy na pár piv, pak se přesunuli do baru a pak do jednoho tanečního klubu. To si ještě myslel, že domů dorazí nejpozději nad ránem, ale čím víc se ráno blížilo, cítil, že to tak jednoduše nepůjde, že tentokrát to bude poněkud komplikovanější. A taky že bylo.

Nikdy nevystoupat na vrchol

Italský spisovatel Paolo Cognetti okouzlil čtenáře v mnoha evropských zemích svými knihami Osm hor a Divoký kluk. Na sklonku loňského roku vyšla jeho prozatím poslední kniha, Nikdy nevystoupat na vrchol, která zachycuje jeho zážitky z expedice do nepálského Dolpa, kam se málokdo podívá na vlastní oči. A kdo ví? Možná za pár desítek let budeme jeho knihu číst jako jedno z posledních svědectví tamější kultury.

Autor je oblíbený pro svůj talent vyjádřit několika málo slovy podstatu toho, co člověk milující hory a přírodu skutečně cítí. Nejedná se tedy o klasický cestopis, ale spíše popisné dílo, které nemá za cíl předložit čtenáři akci, ale vyvolat v něm pocit. Pocity, které v něm dlouho zůstanou. Cognettimu přitom schází egoismus, arogance, naivita i plytkost, což je samozřejmě v tomto případě pozitivní vlastnost.

Samotná výprava do hor se rozléhá na 100 stránkách a doplňují ji jednoduché ilustrace.

Nakonec jsem se do Himaláje vydal doopravdy. Ne proto, abych zlézal vrcholy, což byl můj dětský sen, ale abych prozkoumával údolí. Chtěl jsem zjistit, jestli někde na světě dosud existují netknuté hory, a uvidět je na vlastní oči, než zmizí.

Bílá kniha

Han Kang je jihokorejská spisovatelka a držitelka několika literárních ocenění včetně Man Booker Prize. V českém jazyce jste si prozatím mohli přečíst tři její knihy: Vegetariánka, Kde kvete tráva a poslední, která vyšla na konci minulého roku: Bílá kniha. Poslední zmiňovaná je intimním rozjímáním o smrti autorčiny sestry. Na 161 stranách Han Kang prochází městem poznamenaném válkou. Mezi rekonstruovanými budovami si všimne starého pilíře, který zůstal zachován. Přesně tak vnímá svou vlastní sestru – relikt patřící k vlastní minulosti. Proto se rozhodne o její smrti napsat – jedině tak jí může vdechnout, alespoň symbolicky, nový život.

Pokud hledáte citlivé dílko o truchlení, znovuzrození, lidském duchu i křehkosti a kráse bytí, právě si čtete o vašem budoucím přírůstku v knihovničce. Připravte se na skutečně hluboký emociální prožitek, který ve vás zůstane ještě dlouho po přečtení.

S každým zaznamenaným slovem se má duše zvláštně zachvěla. Cítila jsem, že tuhle knihu chci v každém případě dokončit, že proces psaní možná dokáže cosi změnit. Že mi prospěje jako hojivá bílá mast nanesená na bolavou ránu, jako proužek gázy přiložený na ošetřené místo.