Kletba pravé lásky: Když pohádka potemní | RECENZE

Autorka sama říká, že její příběhy by se snad mohly odehrávat jen v Disneylandu – a já s ní naprosto souhlasím. Je v nich ta správná kombinace pohádkovosti a temnoty, křehkých emocí a drsných rozhodnutí, která dokáže vyvolat husí kůži i úsměv zároveň. Kletba pravé lásky je přesně takový příběh. Nádherně snový, nebezpečně svůdný a příjemně bolestivý.

Příběh, který vás omámí jako zakázané kouzlo!

Ačkoliv svět Stephanie Garberové působí jako z pohádky, její magie není nikdy černobílá. Ukazuje, že hranice mezi dobrem a zlem je často tenká jako závoj z vířících jisker a že i ta nejčistší přání mohou vést k následkům, které si hrdinové neuměli představit. Tahle kniha krásně pracuje s motivy toho, že i cesta do pekla může být dlážděná dobrými úmysly a že láska, i ta pravá, musí projít zkouškou, aby neztratila svou hodnotu.

Garberová opět kouzlí se slovy způsobem, který je pro ni tak typický. Její vyprávění je plné poetických obrazů, atmosféry i jemných náznaků, které se rozmotají až ve chvíli, kdy je čtenář připravený vidět. Hraje si s postavami i s čtenářem, mate, svádí a zároveň hladí. Připomíná to nádhernou, temně laděnou baladu o lásce, víře a osudu, která se čte téměř sama.

A pak je tu vizuální stránka. Nádhernou obálku, dechberoucí ořízku i unikátní limitovanou záložku snad ani nemusím zmiňovat. Tahle kniha je nejen literárním, ale i estetickým zážitkem, který potěší každého milovníka krásných knih.

Tam, kde se pohádky lámou: Magie Caravalu, která si říká o filmovou podobu!

Kletba pravé lásky je přesně ten typ pokračování, které poskytne vše, co od této autorky očekávám: magii, hravost, nečekané zvraty a atmosféru, jež vytváří pocit, že svět „Caravalu“ skutečně dýchá. Je to kniha, která čtenáře obejme i zraní, potěší i znepokojí, a především ho donutí znovu uvěřit, že pohádky nemusí být jen pro děti.

A navzdory tomu všemu – nebo možná právě proto – tajně doufám ve zfilmování. Pokud existuje universum, které si zaslouží dostat podobu světel, barev a hudby na velkém plátně, pak je to právě tohle. Některé světy jsou totiž tak magické, že volají po tom, aby ožily. Už teď si hrozně moc přeju, abych se do tohoto universa mohla co nejdříve vrátit.

Úryvek textu

Evangelína Ryšavá byla odjakživa přesvědčená, že se jednoho dne ocitne uprostřed pohádky. Když byla malá a do otcova obchodu dorazila zásilka podivností, hnala se Evangelína okamžitě k doručeným bednám. Každý předmět uvnitř krabic si pečlivě prohlédla a sama sebe se ptala: Mohlo by to být ono? Mohl by právě tohle být předmět, který ji vtáhne do snu?

Jednou obdrželi obrovskou bednu, na jejímž dně našli jen kliku. Byla kulatá, osázená oslnivými zelenými drahokamy a na světle se třpytila jako kouzlo. Evangelína si byla jistá, že pokud ji připevní ke správným dveřím, otevře se před ní nový svět a začne se psát její pohádka.

Tato klika bohužel nikdy neotevřela nic neobvyklého. Evangelína však nikdy nepřestala doufat, že se jednou ocitne jinde.

Doufání, snění a víra v kouzla byly pro Evangelínu vždy stejně přirozené jako dýchání. A přitom nyní, když se konečně ocitla jinde – v náručí pohledného mladíka, který tvrdil, že je její manžel – jí právě dýchání najednou činilo velké potíže.