Imogen, pochopitelně: roztomilá queer jednohubka s nečekanou hloubkou | RECENZE

Imogen si je jistá svou heterosexuální orientací, velkou část svého života se pohybuje v okolí lidí, kteří jsou queer, a nikdy o sobě samé nepochybovala. Je prostě jen ten nejlepší spojenec: účastní se schůzek Pride klubu, aby podpořila své queer kamarády i svou mladší sestru. Vidle jí do toho ovšem hodí její kamarádka Lili, kterou Imogen jede na jarní prázdniny navštívit na univerzitu a která svým novým kamarádům řekla, že je Imogen její expřítelkyně. A jak Imogen proniká víc a víc do téhle nové queer party a seznamuje se s jejími členy, zejména s jednou konkrétní osobou, začíná o sobě krapet pochybovat.

Už z popisu je jasné, že nelze očekávat vysokou literaturu. Přiznejme si ovšem, že to není důvod se do knihy nepustit. Ačkoli se zdá, že se s knihami s queer tematikou roztrhl pytel a že už nejde vymyslet nic nového, Becky Albertalli bych do téhle skupiny úplně neřadila. Osobně mi totiž přijde, že všechny postavy v Imogen, pochopitelně jsou napsané velmi uvěřitelně a autenticky. Jsou to prostě vysokoškoláci, mladí lidé, kteří se chtějí bavit a žít si svůj život po svém. Řeší spolu vztahy, sociální sítě, školu i aktuální problémy. Věřte mi, že po dlouhém dni v práci (nebo v mém případě s batoletem) je chvilka strávená ve světě Imogen naprosto zaslouženým a potřebným relaxem. Celý ten příběh je na jednu stranu sladký a odpočinkový, ale zároveň nakousává důležitá témata.

Během jednoho týdne jarních prázdnin si Imogen projde poměrně výrazným mentálním obratem. Když přijíždí na návštěvu univerzity, je si jistá tím, kým je, ale velmi rychle se dostává do bodu, kdy tuhle jistotu ztrácí a musí se znovu hledat. Zároveň je to osoba, která se snaží každého potěšit, hodně o věcech přemýšlí a často je hrotí, což mi bylo zároveň protivné i velmi blízké, protože jsem to dělávala taky (a občas stále dělám). Vcítit se do hlavní hrdinky mi přišlo vlastně docela jednoduché. Pokud vám ovšem nesedne Imogen, určitě v knize najdete jinou postavu, kterou si oblíbíte – je jich tam totiž celkem dost.

S čím jsem ovšem měla trochu problém, bylo začtení se. Stejný problém jsem měla už i u jiné knihy od stejné autorky a v tomto žánru se mi to stává poměrně často. Pokud tedy vy podobné trable nemáte, nemusíte si s tím dělat hlavu. Já ovšem prvních padesát stran často velmi trpím, špatně se mi drží pozornost a mám chuť knížku odložit a jít dělat něco jiného. Posléze se to ale většinou zlepší a příběh mě začne bavit. U Imogen, pochopitelně to bylo naštěstí přesně tak: po zhruba padesáti stranách jsem se do příběhu dostala a od té chvíle bylo čtení krásně plynulé, rychlé a příjemné.

Imogen, pochopitelně (podle jejího oblíbeného příslovce) je prostě romantická queer jednohubka, která se nevyhýbá vážnějším tématům. Je to romantická komedie, ale není nijak prázdná ani jen naivně sladká, a pokud se vám obecně knihy podobného ražení líbí, nebudete litovat.