Herkulova krev: čtivá, krvavá a nebezpečně návyková | RECENZE

Sparta, bohové a boj o přežití

Alexis vyrůstala v lidském slumu s pěstouny, kteří pro ránu nechodili daleko. Ve světě, kde vládnou bohové a monstra, jsou lidé tou nejspodnější žijící kategorií. Nikdo se o ně nezajímá. Alexis nikdy nikoho nepotřebovala – dokud nepřišel další nalezenec, kterého začala milovat jako bratra. Tehdy se něco změnilo. Uchránila by ho před čímkoli. Pro něj by přežila i peklo. Když je proto jednoho dne z ničeho nic vhozena do sparťanských válečných her a její život se obrátí ne zrovna k lepšímu, je odhodlaná přežít a vrátit se pro svého bratra. To jediné ji drží při životě. Víra, a také její věrná společnice, kterou ovšem nikdo jiný nevidí – hadí společnice Nyx.

Čtyři muži, jedna hrdinka a spousta nebezpečí

Jako její učitelé a dozorci jsou vybráni Patroklos (Patro) a Achilles – smrtelně nebezpeční zabijáci Sparty, ale také neodolatelně přitažliví jedinci. Všichni jim leží u nohou. Na akademii ovšem Alexis vzbudí pozornost další dvojice, a to Kharona a Augusta. Přežití se pro Alexis proto zdá být ještě vzdálenější představou než kdy předtím.

Alexis je jako hrdinka velmi naivní, taková prosťoučká, a nemá žádné sebevědomí. Tak nějak se za sebe nedokáže moc postavit. Do všeho je vhozena téměř naslepo, a přesto jde a udělá, co se po ní chce, aniž by cokoli zpochybňovala. Místy jsem se vážně divila, jak to, že je pořád ještě naživu. Ale právě tenhle její postoj ji znovu a znovu zachraňoval. A samozřejmě je výjimečnější, než si sama myslí. Jen svou sílu musí najít.

  Herkulova krev

Mužští hrdinové jsou zde rovnou čtyři. Nebudu zmiňovat každého zvlášť. Co však musíte vědět, je, že každý má svůj vlastní motiv. Nic nedělají zadarmo. Všichni jsou úplně jinak přitažliví, sexy a prostě božsky dokonalí. Zároveň jde o morálně šedé postavy a všichni mají na Alexis zálusk. Koho si však vybere? A bude ta volba vůbec na ní?

Kniha je brutální v tom smyslu, že se autorka s motivem smrti nemazlí. Očekávejte tedy morbidní scény a popisy brutality. Zamilovala jsem si však vedlejší postavu hadí společnice Nyx, kterou nikdo jiný kromě Alexis nevidí. Jejich dialogy byly vtipné. A i ostatní zvířecí společníci byli vítaným zpestřením.

Nedokonalé, ale zatraceně návykové

Neříkám, že je příběh dokonalý a nemá své mouchy. Svět by mohl být lépe vykreslený. Postavy by nemusely být tak dokonalé. Příběh by mohl jít víc do hloubky. Jenže právě tahle přímočarost knize dodává její návykovost. Pro mě byla především skvělým odreagováním.

Vím, že někdo bude nesouhlasit. Ale já jsem při čtení vypla mozek, nic jsem nezkoumala a nechala se unášet příběhem. A přesně to se mi nejvíc zamlouvalo.

Kniha se mi líbila především kvůli čtivosti. Byla místy naivní, ale i vtipná, groteskní, a držela mě v pozoru až do poslední stránky. Její náboj si mě rozhodně získal.