Dítě světla - příběh o lásce, slzách a nezdolné přírodě | RECENZE

Co jiného je magie než věda, které ještě nerozumíme? Co jiného je věda než magie s vysvětlením.

Sbohem, Florido

Městečko Rudder, stejně jako zbytek Floridy, je každoročně bičováno počasím. Hurikány a bouře jsou v těchto končinách jako doma a obyvatelům nezbývá nic jiného než se přizpůsobit, nebo velice rychle zvednout kotvy a zmizet. Zatímco lidí ubývá, rodina Loweových stále zůstává věrná kdysi malebnému Rudderu. Cena je ale stále vyšší.

Hlava rodiny Kirby Lowe dělá, co může, aby Rudder držel pohromadě. Jeho péče o místní infrastrukturu je sice obdivuhodná, ale čím dál víc připomíná onu známou bitvu s větrnými mlýny. Přijde další den a další hurikán, který dostává jméno Wanda. Kirby je na záchranné misi a jeho žena je nucena porodit sama. Na svět přichází holčička, která je nositelkou změny. Dostává jméno Wanda, po ničivém hurikánu, který lidem ukázal budoucnost. Správu nad Floridou přebírá opět příroda a zdá se, že Wanda se stane její vlajkonoškou.

Pocítí jen studený nával adrenalinu a pak už nic. Hluboký, temný proud. Měkká černota, která ho odnese zpět tam, kde začal, ať už to je kdekoli…

Dítě světla

Jirka po boku přírody

Tohle je, přátelé, beletristické ztvárnění Geostorek od Petra Brože. Řekněme si to hned zkraje. Tento román je environmentální agitací numero uno a pokud se při těchto slovech kroutíte jako užovky v trávě, pak doporučuji hodinovou meditaci, aby vám nepraskla už tak chatrná žilka na čele. Hotovo? Dobře, pak tedy pokračujme v recenzi. Slibuji, že to bude stát za to. Je ale možné, že kecám – rozhodnutí je na vás.

Rozjezd románu je spektakulární a svým tempem za sebou nechá i BMW Simíra Gerkhana. První část knihy si mě strašlivě namotala a hrála si se mnou jako s hadrovou panenkou, byl to opojný zážitek. Emoce a zážitky se na mě nesmlouvavě nahrnuly a já měl co dělat, abych ustál jejich nápor. Neustále jsem měl tendenci dívat se do aplikace Windy, jestli se náhodou na mou domovskou ústeckou základnu nechystá nějaký ten hurikán. A bojím se i po dočtení, protože jako prepper stojím za houby.

Utěšuje ho myšlenka, že pravděpodobně neuvidí, jak se to rozpadne? Neutěšuje, už ne. Zvláštní spíš je, že ho vůbec kdy utěšovala…

Já končím, svět začíná

Když se příběh překulí do své druhé části, začne to být zcela jiná písnička. Všechno se uklidní, tempo se zpomalí a já se cítím nesvůj z té náhlé změny. Po chvíli si ale zvykám a nervozita mě opouští. Knihu si užívám, postavy v ní si rychle oblíbím a pláču nad každou ztrátou, kterou se mi rozhodne autorka uštědřit. Filosofický přesah týkající se přežití a přizpůsobení se novým pravidlům životního prostředí mě vlastně baví. Všechna moudra a varování pevně zakomponovaná do příběhu mi připadají nenucená a logicky zapadají do mého vlastního vidění světa, nechávám se vzdělávat a moje mysl je otevřená novým zážitkům.

Dítě světla mě oslovilo a zabrnkalo na ty správné struny, jeho forma, struktura, široký časový rámec, to všechno dohromady zahrálo příjemnou melodii, kterou jsem si vychutnal od začátku, do samotného konce. A teď je řada na vás. Tak zase někdy příště. Na přečtenou.