Čistokrevní – úžasný návrat do světa plného mýtů a magie | RECENZE

Mám teď navíc takové „antické období“, hodně tomu pomohla i nová série Percyho Jacksona na Disney+, takže jakmile se v příběhu znovu rozjede mytologické dobrodružství, jsem okamžitě doma. Je to návrat do atmosféry, kterou mám ráda: bohové, proroctví, osud, schopnosti, které nejsou jen „cool“, ale zároveň děsivé… a do toho vztahy, které dokážou zvednout tep.

Postavy, které jsem si užila (a konečně poznala víc do hloubky)

Milostné trojúhelníky jsou sice už poměrně ohranou dějovou linkou, ale pořád mě baví, pokud jsou dobře napsané – a tady to funguje. Chemie mezi Aidenem, Sethem a Alex opravdu jiskří. Být mi o patnáct let méně, byla bych v sedmém nebi. Nejvíc mě ale bavila možnost poznat postavy do větší hloubky. Nejen Alex, která je stále tvrdohlavá a impulzivní (a někdy bych jí nejradši dala pár facek), ale tentokrát jsem jí i víc rozuměla. Už nejde jen o to, co se jí děje, ale o to, co to s ní dělá. A právě to je pro mě rozdíl mezi knihou, která se čte rychle, a knihou, která ve mně zůstane ještě chvíli po dočtení a nutí mě vracet se k jednotlivým pasážím.

A pak jsou tu samozřejmě Aiden a Seth. Tyhle dynamiky umí být otravné, když sklouznou k natahování a recyklování stejného dramatu, ale v knize Čistokrevní mě to pořád bavilo. Seth je pro mě typ postavy, u níž si nikdy nejsem jistá, jestli mu fandit, nebo se mít na pozoru, a právě to je na něm zábavné. Aiden zase působí jako „to správné špatné rozhodnutí“. Druhý díl je v tomhle směru intenzivnější a emoce jsou napsané tak, že se do nich člověk snadno zamotá spolu s Alex, takže vlastně chápu, že v jednu chvíli zkrátka neví, čí je a co má dělat.

Čistokrevní

Nejvíc mě příběh vtáhl ve druhé polovině. Jakmile se děj začne přiostřovat, přibývají nebezpečnější momenty a člověk má pocit, že už nejde jen o pravidla Konventu, ale o to, co všechno se může opravdu pokazit. Zároveň se mi líbilo, že zde není jen akce, příběh drží pohromadě i motivace postav, jejich minulost a důvody, proč jednají tak, jak jednají. Dokázala jsem jim věřit i s nimi souznít.

Bonusové kapitoly: fajn, ale za mě trochu navíc

Jediná věc, u které jsem si trochu řekla „hmm“, byly poslední kapitoly z pohledu Setha i Aidena. Ne že by byly špatné, naopak, bylo zajímavé vlézt jim na chvíli do hlavy. Zároveň mi ale přišlo, že příběh už byl pěkně uzavřený a nebylo to nutné. Působilo to na mě spíš jako dodatečný bonus přidaný k hotovému konci. Jako drobnost mě to neurazilo, jen jsem to vlastně nepotřebovala, protože bez toho by závěr fungoval stejně.

Každopádně jsem dočetla s pocitem, že tohohle světa ještě rozhodně nemám dost. I když mám pár drobných výhrad, Čistokrevné jsem si celkově maximálně užila. Teď už chci vědět, kam mě autorka zavede dál – z tohohle univerza se mi totiž odcházet nechce. A navíc: obálka i ořízka jsou opět skvělé a na knihu jako celek je radost pohledět.

Úryvek textu:

„Mnozí z vás nejsou připravení na závěrečné zkoušky.“ Romvi přecházel po okraji žíněnky. „Mnozí z vás zemřou hned během prvního týdne v terénu, ale vy, slečno Androsová? Vy jste ostuda Konventu.“ Romvi byl zase ostudou celého svého pohlaví, a taky jsem mu to pořád nepředhazovala. Pomalu mě obcházel. „Jsem ohromený, že jste čelila démonům a pořád stojíte přede mnou. Někteří se domnívají, že máte potenciál, slečno Androsová. Já jsem ho ještě nezaznamenal.“ Koutkem oka jsem zahlédla Aidena. Ztuhl a díval se na nás přimhouřenýma očima. I on věděl, k čemu se schyluje, ale nemohl proti tomu nic dělat, ani kdyby chtěl. „Dokažte mi, že sem patříte,“ pokračoval Romvi. „Dokažte mi, že vás přijali na Konvent na základě schopností, a ne rodinných vazeb.“