Vzpomínání na Jaroslava Ježka Audiokniha (mp3)

Z komentáře Ludmily Vrkočové k původnímu LP albu 1218 4056 "Vzpomínání na Jaroslava Ježka" vydanému v Supraphonu v roce 1986 a nyní vydávanému poprvé digitálně: Kdo zná sílu zvukového dokumentu, dobře ví, že je v procesu poznání člověka, jeho práce a doby, ve které žije, nenahraditelný. Svědectví o čemkoliv může být řečeno nejrůznějšími způsoby, a to, jak je řečeno, vypovídá často více než obsah sám. Vždyť právě řeč spojuje člověka s člověkem, lidi s lidmi. Proto jsou tak oblíbené besedy s umělci, proto jsou tolik oblíbené rozhlasové pořady, v nichž se lidé nejrůznějších profesí zamýšlejí sami nad sebou, vzpomínají na významné události či své přátele. Zvuková forma svědectví má svou specifiku, která je vlastní rozhlasu a neméně gramofonovému záznamu. JAROSLAV JEŽEK je jméno, které je stále stejně populární jako v době skladatelova vstupu do hudebního života 20. a 30. let. Žijí ještě mnozí jeho vrstevníci, ale miluje ho i mladší generace, a dokonce i ta nejmladší. Není divu. Ježkova hudba je plná optimismu, vtipná, radostná, taková, jakou mladí lidé vždycky mají rádi. Trochu méně známá je Ježkova hudba z oblasti tzv. hudby vážné, ale i tady se dlouhodobě prověřuje její hodnota. O Jaroslavu Ježkovi-hudebníku mluví tedy přesvědčivě jeho hudba. Můžeme ji poslouchat. O Jaroslavu Ježkovi-člověku si můžeme hodně přečíst, především v zasvěcených publikacích dr. Václava Holzknechta. ...Tak vznikl pořad A léta běží.... Původní půlhodina byla pak rozšířena na dvojnásobek a vychází na gramofonové desce. Všichni, které uslyšíte, podali svá upřímná svědectví o Jaroslavu Ježkovi-člověku i hudebníku, který se v pětatřiceti zvedl od klavíru, sbalil své lidské bolesti a hudbou rozpustil smrt v neklidné tekutině času. A tak je mu stále přes třicet přes třicet a stále je mezi námi.

Sdílet