Recenze na knihu
Můry Eva Střihavková

Dvě malé děti, Kryštof a Ida mají jen maminku, kterou nadevšechno milují. Jednoho dne ale maminka odejde a oni zůstanou doma samy a mají se tvářit, že tam maminka stále je. Kryštof se ze všech sil snaží o sebe i Idu postarat, shání jídlo, peníze a řeší věci, které by děti vůbec řešit neměly a ikdyž se mu strašně stýská, snaží se být statečný a utěšuje Idu. Čas plyne a i přes všechnu Kryštofovu snahu si dospělí začnou všímat, že u nich asi není něco v pořádku. V momentě, kdy Ida onemocní a musí do nemocnice všechno praskne. Příběh je velmi bolestivý, citlivý, plný bezmoci, vzteku lásky i soucitu a myslim, že ještě dlouho mi bude ležet v hlavě

Přečteno jedním dechem!!

Kryštof a Ida jsou dvě malé děti, které nade vše milují svoji maminku. Nikoho jiného na světě nemají. Jenže jednoho dne zůstanou na všechno sami. Kryštof se ze všech sil snaží postarat o sebe i o svoji sestřičku. Shání jídlo, utěšuje Idu, přestože má sám obrovský strach, a řeší situace, které by malé dítě nikdy řešit nemělo. Snaží se být hlavně hodný kluk a všechno udělat správně, aby na něj maminka byla pyšná, až se vrátí. Jenže se mu to pokaždé úplně nedaří, protože se dostane do situací, kdy si musí vybrat, jestli bude hodný, nebo bude lhát, aby měli se sestřičkou co jíst. Čas plyne a dospělí v jejich okolí si pomalu začínají všímat, že u nich nejspíš není všechno v pořádku. A v momentě, kdy Ida onemocní, se jim zhroutí svět podruhé. Příběh je vyprávěný z pohledu Kryštofa, což je velmi silné. Autorka dokázala bravurně popsat emoce i postavy v celé knize. Obyčejné detaily mi pak lámaly srdce a dostaly se mi hluboko pod kůži. Závěr knihy byl stejně bolestivý jako všechno, co se událo předtím. Je to jeden z těch příběhů, které v člověku zůstanou ještě dlouho po dočtení. Je plný lásky, soucitu, bezmoci i vzteku, a já ho moc doporučuju.

Opravdu krásně napsaný poněkud smutný příběh, který však odráží realitu dané doby a neprozradí nic dříve, než by měl. Emocionální koktejl a spor pochopení a nepochopení ve mě po dočtení zatím zůstává.

Kryštof a Ida, dva sourozenci, kteří se ocitnou sami, bez matky. Musí udržet zdání normálnosti, aby na to nikdo nepřišel. Čím déle to trvá, tím více je to složitější. Budou se snažit, stejně jako můry, dostat se za každou cenu za světlem. Rodina, tajemství, dospívání, minulost…. To vše najdete v této knize, ale nebojte, dostanete toho mnohem víc. Mám moc ráda knihy Evy Střihavkové. Přečetla jsem je všechny. Všechny mě dokázaly něčím překvapit, Můry asi nejvíc (i když Gusta je jen jedna). Hned od prvních řádků jsem se do knihy začetla, ponořila, najednou jsem byla v půlce, ani nevím jak, a pak už jsem knihu nemohla dát z rukou, dokud jsem ji nepřečetla celou. Po dočtení jsem chtěla víc! Chtěla jsem zůstat s Kryštofem a Idou, chtěla jsem víc z jejich příběhu. Vůbec jsem nemohla knihu odložit a nejradši bych si ji přečetla znovu od začátku. Autorka nechává čtenáře v napětí, neustále jsem přemýšlela, co se vlastně mohlo stát. Měla jsem různé teorie, ale neuhádla jsem to. O to víc jsem byla na konci překvapena. Ač je knížka o vážných věcech, je psána s lehkostí. Baví mě, když je příběh vyprávěn dětskýma očima. Dokáže mě tak více zasáhnout, více ho prožívám. Ta nevinnost v kontrastu s krutým světem byla dokonalá. Tuhle knížku si vážně přečtěte, je skvělá!

Můry jsem včera dočetla. Mohu jen doporučit. Silný příběh vyprávěný malým Kryštofem. Zůstane sám s malou sestřičkou Idou a snaží se vyplnit přání maminky, která po něm chce, aby se choval tak, aby nikdo nepřišel na to, že ona není doma....Skvěle napsáno.

Kryštof a Ida se po tom, co je opustila jejich maminka, snaží žít dál. Ona se totiž vrátí, slíbila to. Mají jen chvíli vydržet a dělat vše pro to, aby nikdo nepoznal, že zůstali sami. A tak čekají, přežívají, ale maminka nepřichází.. Tohle byl pro mě jako pro mámu naprosto nepochopitelný příběh, měla jsem neustále slzy v očích a nemohla jsem přestat číst, protože jsem prostě jen čekala na odpovědi a doufala, že zrovna tento příběh dobře skončí. Kniha je vyprávěna dětskýma očima z pohledu Kryštofa, takže i když obsahuje těžká témata jako opuštění, psychické zdraví nebo předčasné dospívání, je v ní stále cítit ta lehkost dětského myšlení. Tahounem celé knihy byla sourozenecká láska mezi dvěma dětmi, která byla světlem ve všech bolestných situacích, které kniha popisuje. Zajímavou součástí bylo sledovat Kryštofovo dospívání. Tohle byla pro mě připomínka toho, že každý krok, který v životě uděláme nebo který za nás udělají rodiče, když jsme malí, nás jako osoby formují. A měli bychom vše rozmýšlet s největší pokorou. Především, pokud máme v rukou něčí život

Moc sem se na knihu těšila, ale byla pro mě zklamáním. Přišlo mi to takové "nemastné, neslané". Úplně mě tato kniha nesplnila, ale jsem měla velké očekává...

K téhle knize jsem šla bez větších očekávání a o to víc mě zasáhla. Můry jsou příběhem o sourozenecké lásce, ztrátě, dospívání a o tom, jak moc dokáže dítě nést na svých bedrech, když nemá jinou možnost. Nejvíc se mi líbilo, jak citlivě je celý příběh napsaný. Autorka nehraje na prvoplánové emoce, přesto jsem během čtení cítila smutek, bezmoc i naději. Místy jsem měla chuť hlavní hrdiny obejmout a říct jim, že všechno bude dobré. Velkou sílu pro mě měl vztah mezi Kryštofem a Idou. Jejich vzájemná oddanost a snaha držet při sobě za každou cenu působila velmi autenticky. Právě díky nim jsem se do příběhu dokázala naplno ponořit a celou dobu jim fandila. Můry nejsou jednoduché ani veselé čtení, ale jsou napsané s velkou citlivostí a lidskostí. Je to jedna z těch knih, které vás nenápadně vtáhnou a ještě nějakou dobu po dočtení vám zůstávají v hlavě. Jsem moc ráda, že se mi tahle kniha dostala do rukou, a rozhodně ji můžu doporučit všem, kteří mají rádi silné příběhy o mezilidských vztazích a emocích. 5/5⭐️